Byla jsem trochu slaboch. Taková „víla“ s velkýma očima v krásných šatech. Jako dítě mi říkali „panenka“. Byla jsem učenlivá, tichá a skromná. Nikdy jsem neměla problém, jak říkala moje matka, byla jsem pohodlné dítě.
Když mě šikanovali, nevěděla jsem, jak se za sebe postavit. Opravdu! Moje mladší sestra se mě musela zastávat. Přiběhla a zmlátila rváče a já tam stála se soplem na pěst a chvěla se odporem.
A dokonce i když jsem se vzepřela pravidlům slušné společnosti a porodila svého nejstaršího syna v sedmnácti letech bez manžela… Už tehdy jsem byla slaboch, který se nechal ponižovat a tiše snášel všechny posměšky. To mělo docela silný vliv i na Vladovu výchovu.
Řekni mi tedy: „Natálie, budeš muset vychovat sedm synů!“ Nevěřila bych a toho člověka by jsem vysmála jako pošetilce. Jakých sedm synů? Co bych jim mohla jako dát? Jak je budu vychovávat? Pokud sama nemám charakter…
Nyní jich je sedm. Sedm synů. Sedm chlapců. A myslím, že mám charakter. A naučila jsem se postavit se sama za sebe, natož za svou rodinu. Ale někdy si říkám… Proč? Proč mám tolik synů? Protože holky mě mohly využít víc…
Chtěla jsem krásné šaty a tanec! A já se proháním bažinami a střílím kachny, protože mě syn zavolal, abych šla na lov… Život je zvláštní věc…
Včera jsem se na ně podívala. Jsou už tak velcí, trochu dospělí. Jeden z nich mluví o válce. Další běhá kolem se zbraní. Třetí hraje šiškebab. Čtvrtý řídí čtyřkolku. Pátý rozebírá Tatry, když není nablízku jeho otec. Šestý objímá každého popořadě. A sedmý, nejstarší, žije v jiném městě a brzy se bude ženit…
Všichni mají velmi silnou osobnost. Pevný charakter s charakterem. A já se tak bojím, že je zkazím svou slabostí…
PSALI JSME: MILIARDÁŘ, KTERÝ ADOPTOVAL 17 DĚTÍ, SE ROZHODL NENECHAT SVÉ BOHATSTVÍ POTOMKŮM
PŘIPOMÍNÁME: SLOVANKA SE PROVDALA ZA AFRICKÉHO PRINCE: JAKÉ KRÁSNÉ DĚTI MAJÍ