Teď mám doma svoji matku, ale chová se jako asi čtyřletá holčička. Kráčí chodbou, šourá se v teplých pantoflích, opatrně se zastaví na prahu a vysoko zvedne nohy, překračuje neviditelné překážky. Usměje se na psa na chodbě.
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Slyší neviditelné lidi a sděluje mi od nich každodenní novinky a hodně spí. Opatrně se zakousne do čokoládové tyčinky (čokoládu jí dávám do pokoje pořád) a pije čaj, přičemž drží hrnek oběma rukama – jedna ruka se jí třese.
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Bojí se, že ztratí snubní prsten ze své tenké ruky, a tak ho neustále kontroluje. Najednou vidím, jak je stará a bezmocná.
Jídlo/Zdroj: storyfox.ru
Ona zcela mi svěřila svůj život, do nejmenších detailů. A nejdůležitější pro ni je, když jsem doma. Když vejdu do bytu, vydechne tak úlevně, že se snažím neodcházet příliš dlouho.
Opět každý den vařím k večeři polévku, jako když jsem byla malá; opět je na stole váza se sušenkami.
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Co cítím? Nejdříve hrůzu. Byla samostatná, celé tři roky po otcově smrti chtěla žít sama. Rozuměla jsem jí – poprvé v životě, ve svých osmdesáti letech, si moje matka dělala, co chtěla sama. Virus ale matku zlomil – dva měsíce doma udělaly své a její psychika se zhroutila.
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Teď cítím lítost nad tímto křehkým vesmírem. Dobře si uvědomuji, na jaké cestě jsme se s ní ocitli. Moc si přeji, aby tato cesta byla pro ni šťastná – s dcerou, kterou miluje, v teple a pohodlí. S domácími koláči a masovými kuličkami. Na ostatním už mámě nezáleží.
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Nyní mám doma třiaosmdesátiletou dceru a jsem šťastná, že mi Bůh dal příležitost učinit její poslední roky šťastnými a můj vlastní budoucí život klidným.
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Matko, děkuji ti, že jsi se mnou. Zůstaň prosím déle…
PSALI JSME: DOSTAL JSEM DŮM JAKO DÁREK A MOJE MATKA SI VZPOMNĚLA, ŽE MÁ SYNA
ČTĚTE TAKÉ: NEJLEPŠÍ POMSTOU OSUDU JE ÚSPĚCH: KDYŽ MU BYLO JEN PÁR DNÍ, JEHO MATKA HO VYHODILA DO POPELNIC
