Syn nečekaně přivedl ženu s dítětem domů a nepřiznal, kdo to je

„Anna, tvůj Oliver dorazil. Moji kluci ho viděli na autobusovém nádraží. Přišel se ženou a dítětem, zdá se, že si přivedl manželku, seznamte se,“ křičela sousedka ze zahrady.

Anna ztěžka vstala z verandy, kde čistila malé brambory pro selata, utřela si ruce do hadry a podívala se na cestu. Na samém začátku ulice byly vidět dvě postavy: Jeden muž s taškami a druhá žena v dlouhé sukni.

Statná žena si přiložila dlaň na čelo, aby se chránila před slunečním světlem, a začala zírat.

„Oliver!“ rozbušilo se jí srdce a nebyla sama.

Před dvěma měsíci odjel nejmladší syn do města na vojenský výcvik a teď se vrátil. A ne sám. Anna ztěžka vykročila, natáhla ruku a zaklepala na okno domu. „Matěji, vyjdi na dvůr,“ zavolala na manžela.

Všichni muži v jejich rodině, počínaje dědečkem, byli dědiční strojníci. Její otec Matěj celý život pracoval se všemi druhy zemědělských strojů. Své syny bral jako mladé muže na pole a všemu je učil. A oni s ním šli do práce stejným způsobem. Pak přišel jejich čas.

Žena poodstoupila ode dveří, přistrčila stoličku a posadila se na ni. Matěj se spokojeným výrazem pomalu vyšel na verandu, ukousl kus chleba se slaninou a překvapeně se podíval na svou ženu.

„Tady je, Oliver, můj syn. Podívej, přivedl si svou ženu.

„Cože?“ Matěj se při té zprávě málem udusil, přiložil si dlaň na čelo, jako by zdravil slunce, a začal se dívat do dálky.

Jeho nejmladší syn se blížil i s nějakou ženou.

„Jaká žena? Před dvěma měsíci tu nikdo nebyl a teď je tu s manželkou? Co se děje?“

„Přijde a vysvětlí, co.“

Anna vstala, odešla do domu a nechala všechnu práci. Nebylo vhodné vítat hosty takto oblečená, v zástěře, ale potřebovala se převléknout.

Návštěvníci již dorazili k bráně a Oliver, který ji otevřel, vyzval tu tajemnou ženu, aby vstoupila první. Matěj se snažil skrýt překvapení a vzrušení, ale když za ženou uviděl dítě sedící v provizorním batohu z látky s otvory pro dětské nožičky, změnil výraz a posadil se na židli opodál.

„Tati, ahoj,“ mávl Oliver rukou a šel dopředu.

Táta mávl hlavou a vstal.

„Tak ahoj, synku,“ natáhl ruku, „a kdo je tato mladá slečna?“

„Tati, tohle je Alžběta a Rastislav, budou s námi bydlet.

„Alžběto, tohle je můj otec Matěj a má matka Anna.“

Matěje odpověď překvapila, bylo v ní víc otázek než odpovědí, ale otec se ovládl a podíval se na dveře, za kterými se objevila žena.

„Pojďme tedy do domu,“ vyzval otec.

Mladá žena trochu zaváhala, byla v rozpacích, ale Oliver ji jemně postrčil a zašeptal:

„Rodiče to pochopí.“

Otec uslyšel tuto větu a podíval se na Annu.

„Matko, přines nám něco na stůl. Lidé jsou určitě hladoví z jejich pouti.“

Na stole se pomalu objevovaly talíře: vařené brambory, nakládané okurky, slanina nakrájená na plátky tak tenké, že jimi procházelo světlo, vařené maso a jiné pokrmy.

Pak matka podala kulatý chléb, který voněl tak krásně, že po něm Rastislav bezděčně sáhl. Žeňa se zarazila, přitiskla synovu ruku ke své a sklopila oči.

Oliver před ně postavil dva talíře a s úsměvem se obrátil k otci:

„Otče, děj si taky něco.“

„Ne, synku, já jsem jen u stolu. Dám si čaj. Jezte.“

Otec se posadil před ně a čekal na čaj.

Pak se otec a syn bavili o svých záležitostech, žena a dítě se nezapojili do debaty. Ale Matěj se upřeně díval na chlapce, který si s chutí plnil ústa.

Oči měl stejně tmavé jako jeho matka, a vlasy měl světlé jako jeho nejstarší syn. A celkové rysy obličeje této neznámé ženy, a ty rty.

„Tati, mami, nechte Alžbětu a syna bydlet v pokoji nejstaršího bratra. Tam je víc místa a v mém pokoji se dá pouze sedět nebo stát,“ navrhl Oliver a podíval se na matku.

„Jak je to možné?“ matka to nemohla vydržet. „Jaká rodina by žila a spala v oddělených pokojích? A kde si odpočine tvůj bratr a jeho žena?

Žeňa sklopila oči a řekla:

„Vrátíme se do města, ne…“

Oliver zatnul zuby. Chtěl jsem rozhovor nechat až když tu bude bratr, ale vidím, že musíme začít hned.

„Alžběto, ukážu ti pokoj. Oliver vstal, vzal chlapce do náruče a odnesl ho do nejvzdálenějšího pokoje.

Jeho matka a otec se na sebe podívali a nic nechápali.

Oliver se vrátil, posadil se ke stolu, zkřížil ruce před sebou a odsunul talíř.

„Mami, ty si sedni,“ řekl syn. „Každopádně se dohodneme takhle. Před třemi lety se můj nejstarší bratr seznámil s Alžbětou, když přijel do města na školení. Oklamal dívčinu hlavu, řekl jí, že se budou brát. Otěhotněla téměř okamžitě. Dokončil studia a vrátil se domů. Řekl, že bude pracovat na směny, aby si mohl vydělat peníze a poslat jí je. První rok posílal peníze.“

„A pak… Pak víš, že si loni vzal Káťu. Ona umí počítat peníze a on nechal dívku a její dítě bez obživy. Nemá práci, školku, nemá kde bydlet, rodiče jsou daleko a staří. Musí si pomáhat sami, žijí v odlehlé vesnici, doma nemají vodu, elektřinu dostávají jen na určitý čas.“

„A její kamarádka jí pošeptala, že jsem přišel studovat do města, a tak přišla za mnou. Naše iniciály jsou stejné. Plakala. Tak jsem ji přesvědčil, aby šla k nám. Alespoň na chvíli. Je tu volný pokoj. Bylo vidět, že se práce nebojí, byla tichá a skromná. Nepochybuji o tom, že Rastislav je syn mého bratra.“

„Rozhodl jsem se sám, otče. Pokud odmítnete, pochopím to. Sám je ale budu podporovat tak dlouho, jak jen budou potřebovat. Jak se ukázalo, jsou to moji příbuzní.“

Matka a otec, ohromeni takovou zprávou, zůstali stát. Pozorně poslouchali, aniž by přerušovali.

„Vypadá jako on,“ shrnul otec a zastavil se.

„Jak si vychoval našeho syna, Matěji…“ pokračovala Anna. „Mluv o čertu,“ řekl otec.

Otevřely se vstupní dveře a dovnitř vešel syn Alexandr i se svou ženou Kateřinou.

„Proč vy dva sedíte u stolu tak zamračení?“

„Stydím se za tebe“ vyhrkla matka.

„Tati, tati! Mami, přišel tatínek!“ vykřikl malý Rastislav a vyběhl z místnosti, když uslyšel Alexandrův hlas.

„Dobrý den,“ Alžbéta vyšla za svým synem.

„Tak, synu, pojď dál a pojď ke stolu. Budeme diskutovat o tom, jak budeme dál žít. Kdybys byl mladší, vzal bych si pásek z věšáku a dal ti za vyučenou. Ale už jsi zhrubl, teď to nepomůže. Maminko, dej vnukovi perník. Nechte ho dívat se na televizi na chodbě, zatímco si dospělí povídají. Nebo ještě lépe dva, cítím, že se blíží dlouhý rozhovor,“ řekl otec.

PSALI JSME: BRATR PŘEKVAPIL SVOU 95LETOU SESTRU PO DLOUHÉM ODLOUČENÍ: DOJEMNÉ SHLEDÁNÍ DOJALO SPOUSTU LIDI NA INTERNETU

PŘIPOMÍNÁME: PROCHÁZELA JSEM ZELENINOVÝM TRHEM A NAJEDNOU JSEM SLYŠELA DĚTSKÝ HLAS: „TETO, NEPOTŘEBUJETE NÁHODOU DÍTĚ?“