Vždy jsem se považovala za adekvátní matku. Zatímco ostatní lezli do životů svých synů a radili jim, kdo je lepší, koho si mají vzít, byla jsem připraven přijat jakoukoli volbu svého dítěte. Štěstí mého syna je pro mě na prvním místě a tak nepletu s radami, když mě o to neprosí.
Často slýchám, že matky synů obzvlášť žárlí, když se v životě syna objevuje žena. Chrání a brání své syny, bez ohledu na to, jak jsou staří. Nejsem jednou z takových matek. Ale situace s mojí snachou mě dostala do slepé uličky.
Syn si vzal dívku, do které byl zamilovaný. Narodil se vnuk. Vztah se snachou se však nějak okamžitě nevyvíjel.
Nechtěla s námi komunikovat, vždy si udržovala odstup, jako bychom byli cizí. Můj manžel a já jsme slušní lidé, nikdy jsem neurazila moji snachu, udělala dobrý svatební dar a pomohla koupit byt. Nechápu, proč se tak začala chovat.
Vnuka mi nepřivezou a mně se po něm moc stýská. Je snad na tom něco společného? Komunikace s prarodiči je také užitečná.
Syn jí dopřává všechno. Přestali jsme jí věnovat pozornost, tak se na nás urazila. Sama si takový vztah přála a teď je ještě uražená. Synovi řeka, že ji nemáme rádi a že ji nerespektujeme. Vůbec nechápu o co ji jde…
PSALI JSME: „NEJLEPŠÍ VEČER MÉHO ŽIVOTA“: NÁMOŘNÍK HLEDÁ DÍVKU, KTEROU POTKAL PŘED 40 LETY
PŘIPOMÍNÁME: BABIČKA V 99 LETECH SE STALA TVÁŘÍ KOSMETICKÉ SPOLEČNOSTI