30letá slečna vstupuje do módního a drahého butiku. Módní, upravená a velmi sebevědomá. A za ní bloudí plešatý muž – naprosto nesportovní padesátník – se zlatými hodinkami na ruce. Snubní prsteny jsou stejné. Mužův výraz obličeje říkal všechno – jako by muž měl být v obchodě s dámským oblečením. Mírně řečeno, byl velice smutný a znuděný.
Žena si vybrala nejdražší šaty, dlouho si je zkoušela a postupně začala slastně sténat. Toho muže sténání rychle omrzí, koupí ji tyto šaty a tiše se dívá na ceny. Tři tisíce eur! Jdou. Následující den tato žena přichází s úplně jiným mužem. Mladý, svalnatý, dobře oblečený, mimochodem také se snubním prstenem.
Ale každopádně to byl jiný muž. Zřejmě milenec. Žena si vzala úplně stejné šaty, které si koupila včera – a začne je znovu měřit. Prodejci jsou disciplinovaní lidé. Není tomu věnována žádná pozornost. Žena začne znovu sténat touhou.
Tentokrát hlasitěji a přesvědčivěji. Muž dlouho váhá, ale nakonec se smíří a vytáhne tři tisíce. Žena plná vděčnosti ho šťastně políbí na rty – a odejdou. Třetí den tato žena přichází do butiku potřetí. Sama. A vrací jedny ze dvou šatů.
Dostane do rukou tři tisíce dolarů – a odejde. Morální je následující: Její muž si je jistý, že jí šaty koupil. Milenec je také přesvědčen, že ty šaty koupil. Žádné otázky a scény žárlivosti. A žena má na rukou tři tisíce eur a elegantní šaty.
PSALI JSME: MATKA MNOHA DĚTÍ SI STĚŽOVALA, ŽE NEMŮŽE VYŽÍT ZE SVÝCH PENĚZ: ALE NA TUCET KLOBÁSEK A LOSOSA MĚLA DOST
PŘIPOMÍNÁME: CHTĚL JSEM SE VRÁTIT KE SVÉ BÝVALÉ MANŽELCE, ALE UŽ BYLO PŘÍLIŠ POZDĚ