Jmenuji se Jiří. Nedávno jsem byl povýšen. Chtěl jsem to oslavit v restauraci se svými přáteli. Večer po práci jsme šli do restaurace. Všechno bylo skvělé a pak jsme šli ven kouřit. Najednou k nám přistoupil chlapec, podíval se na nás a řekl: „Pane, máte ještě něco k jídlu?“
Bylo mi toho chlapce líto. Moji přátelé se začali smát. Já jsem vzal kluka za ruku a pozval jsem ho do restaurace. Tam jsem ho chtěl nakrmit. Chlapec ale sám nejedl, začal dávat jídlo do sáčku, který najednou vytáhl z kapsy. Byl jsem v šoku: „Co to děláš?“ „Moje sestra a matka na mě čekají doma. Dva dny jsme nejedli.“
Když jsem to uslyšel, něco v mé duši se obrátilo vzhůru nohama. Rozloučil jsem se s přáteli a vzal chlapce do obchodu. Tam jsem nakoupil potraviny a šli jsme k němu domů. Ukázalo se, že žil ve velmi malém starém bytě. Otevřela nám mladá, krásná, ale velmi unavená žena.
Chlapec / Ilustrační foto / Zdroj: live41media.com
„Honzo, co se stalo? Udělal jsi něco?“ „Ne, všechno je v pořádku. Koupil jsem vám potraviny.“ „Děkuji vám mnohokrát, vydělám peníze a určitě vám vše vrátím,“ řekla žena.
„Mami, já chci jíst,“ zazněl slabý dětský hlas. „Ty jez a nakrm Marušku a já půjdu zametu tvou oblast,“ řekl Honza a odešel.
Seděl jsem na gauči a požádal ženu, aby mi řekla, co se stalo. Alena vyprávěla o tom, co se stalo v jejím životě. S manželem žili velmi dobře. Vychovávali dceru a syna. A pak si muž našel milenku. Alenu a děti vyhodil z bytu. Žena nemohla nic udělat.
Šťastná rodina / Ilustrační foto / Zdroj: mamainthecity.ru
Dokázala získat práci metařky a pronajala si malý byt. Všechno bylo v pořádku. Pak ale dcera vážně onemocněla. A léky byly velmi drahé. Koupila dceři léky a na jídlo nezbyly peníze.
Slíbil jsem, že k nim přijdu znovu. Další den jsem je opět navštívil. Tentokrát jsem dětem koupil jídlo i hračky. Maruška byla za panenku tak šťastná, že jsem se málem rozplakal. Uplynul měsíc. Velmi mě přitahovala Alena. Těšil jsem se na konec pracovního dne, abych je mohl navštívit. Uplynuly dva měsíce. Požádal jsem Alenu o ruku.
Uvědomil jsem si, že ji a její děti miluji. Alena souhlasila. Vzali jsme se. Nyní jsme velká a velmi přátelská rodina. Tak mi jedno náhodné setkání změnilo život!
PSALI JSME: „BUDU MÍT TAKÉ CHLAPEČKA S VAŠÍM MANŽELEM,“ ŘEKLA MI NEZNÁMÁ ŽENA V OBCHODĚ
PŘIPOMÍNÁME: TENTO CHLAPEC SI ADOPTUJE Z ÚTULKU STARÉ PSY, KTERÉ NIKDO NECHCE
