S manželem jsme byli velmi šťastní, když se nám narodil první syn a o dva roky později dcera. Snili jsme, že se budou mít rádi a budou velmi přátelští, věkový rozdíl není velký. A starší bratr bude vždy chránit svou sestru.
Děti vyrůstaly, neustále si spolu hrály, skvěle se bavily. Ve školce, ve škole byli pořád spolu.
Pak byla univerzita, šli studovat na stejnou univerzitu, ale na různé obory. Mysleli jsme si, že máme neuvěřitelné štěstí, že naše děti jsou tak přátelské. Kdo by čekal, že se to za pár let změní.
Syn se oženil, dcera se vdala a všechno se změnilo. Neustálé hádky, skandály, něco pořad dělili mezi sebou. Na svátky přestaly přijíždět s rodinami. Dcera přijede se svou rodinou zvlášť, syn zvlášť.
A pak mi syn po telefonu řekl, že na ně oba musíme napsat závěť, aby si mohli byt rozdělit rovným dílem. Byli jsme v šoku. Nebylo nám ani šedesát, a děti už chtěly, abychom si rozdělili byt. Vlastně nevím, co mám dělat.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „JAK MŮŽE ZA TO VYMĚNIT RODINU? SYN SE SETKAL S BÝVALOU LÁSKOU A ODCHÁZÍ K NÍ“
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „VYBER SI. BUĎ JÁ, NEBO TENTO SIROTEK,“ DAL SVĚTLANĚ MANŽEL ULTIMÁTUM