Potkala jsem muže, který navrhl mi, abych zkusili žít společně. Je mi 59 let, z nichž posledních 15 let nejsem v manželství. A pak jsem se rozhodla, že muž je elegantní, korektní a slušný. Rozhodli jsme se žít v mém bytě, bylo to pro mě pohodlnější a on nebyl proti.
Zpočátku bylo všechno v pořádku, ale pak začala hrůza. Pracovala jsem ve výrobě, měla jsem standardní rozvrh. A můj milovaný měl podnik a mohl kdykoli přijít a odejít z domu. Obvykle vařím a uklízím o víkendech. Jindy prostě nemám dost času.
Takže udělám jídlo na celý týden, vrátím se domů z práce a tam si všimnu nejen celou sadu špinavého nádobí, ale i absenci jídla. Když ale něco řeknu, urazí se na mě.
Jednou jsem požádala ho, aby provedl úklid, a on mi řekl, že je to ženská záležitost. Je pravda, že jsem jednou přišla domů a zdálo se, že dům je uklízený. Ale jenom z prvního pohledu, protože luxoval můj milý pouze uprostřed místnosti, aby to vypadalo nic moc.
Někdo řekne, že žena příliš moc chce, muž uklízí, jak umí, a to se jí nelibí. A v poslední době jsem začala přemýšlet, zda ho opravdu potřebuju. Musím furt makat — v práci, v bytě. Lepší být sáma.
Byla jsem moc nervózní, nemohla jsem mu nic říct. A pak přišel okamžik, a rozhodla jsem se a řekla mu všechno. Odpověděl mi, že zde není majitelem, ale hostem. Nechce nic dělat pro můj byt, zato já mu teď musím vařit a uklízet, navíc i potěšit, jako je hostem v hotelu.
Žili jsme takhle jen 2 týdny, ale stačilo to na zbytek mého života, nepotřebuji vůbec nikoho.
PSALI JSME: MAMINKA NEMOHLA UKLIDNIT SVOU PLAČÍCÍ DCERU V OBCHODĚ: NA POMOC PŘIŠLA PRODAVAČKA