V lidské povaze je kritizovat druhé lidi a někdy se jim vysmívat a nazývat je skutečnými blázny. V jedné indiánské vesnici byl za takového považován muž jménem Laungi. Vesničané nechápali, proč tolik let kopal do země. Co měl za lubem? Mnozí s ním přestali komunikovat a domnívali se, že se zbláznil. Nejenže však dokázal, že s jeho hlavou není nic v nepořádku, ale také zachránil celou vesnici před zánikem.
Život Laungiho nebyl nikdy snadný, protože od útlého dětství musel přežívat ve své vesnici a brát každou brigádu. A i přes veškerou snahu se mu nikdy nepodařilo najít slušné bydlení. Nedostatek vody v celé vesnici ho však nerozrušil tolik jako dříve. To byl důvod, proč vesničané odešli a vesnice postupně zanikla. Hrdina dnešního příběhu však nehodlal opustit svou rodnou zemi, navíc zde chtěl oživit život.
Laungi si uvědomil, že kdyby vykopal kanál a napojil ho na malý rybník, problém s vodou by byl okamžitě vyřešen. Laungi se o svůj nápad podělil s místní komunitou, ale nikdo mu nebyl ochoten pomoci začít.
Laungi se však nenechal odradit a vydal se na vlastní pěst. Když kráčel ke svému cíli, ostatní se mu posmívali a věřili, že tento projekt nikam nepovede. Vstával za svítání a vyrážel na sedmihodinovou pracovní dobu do výkopu.
Roky plynuly a po třiceti letech dokázal tento drsný stárnoucí muž vytvořit vlastníma rukama příkop dlouhý patnáct kilometrů! Je těžké si představit, jaké štěstí cítil, když dokončil své dílo a spojil příkop s rybníkem. Jakmile voda protekla kanálem, indiánova pověst se dramaticky změnila z blázna na hrdinu.
Lidé si uvědomili, že nejen místní obyvatelé, ale i návštěvníci ze sousedních oblastí se nyní mohou těšit z výsledků jeho práce.
PSALI JSME: “POŘAD SE NEMŮŽU NAJÍT”: JAK JAROMÍR JÁGR ODPOVĚDĚL NA DRSNOU KRITIKU PAVLA NOVOTNÉHO