Ve věku 60 let jsem již byla babičkou. Moje dcera ale se mnou není příliš spokojená, představovala si naši komunikaci trochu jinak. Nebudu nepřetržitě sedět se svými vnoučaty, chci alespoň trochu dělat to, co se mi chce. Včera jsme dokonce skvěle pohádaly.
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Moje situace je taková, že jsem dětem věnovala celý svůj život. Dětem a manželovi. Já jsem žehlila košile, byla jsem neustále připraven na všechno a zapomínala na své vlastní touhy. A teď, když bych si chtěla trochu odpočinout – opět problémy, opět musím hlídat děti. Manžel přitom je nemocný.
Rodina/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Očekávala jsem pomoc od svých dětí, alespoň od své dcery, která zůstala bydlet ve stejném městě. Ale ne, moje dcera jen čeká na pomoc ode mě. Vypráví, jak se unaví se dvěma dětmi, jak jí nezbývá síla.
Rodina/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Já jsem kdysi byla vůbec sama, bez pomocníků. Rodiče žili 700 kilometrů ode mě, můj pracoval v továrně na severu, v divočině. Sami muži, žádné ženy. Snažili jsme se navzájem podporovat. Věnovali jsme čas i dětem, neustále jsme něco vařili. Stíhali jsme i pracovat.
Rodina/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Dívám se na svou dceru, je jí 35. Ona je žena v domácnosti. Neustále mi přivede vnoučata, jakmile chce jít do kadeřnictví či strávit čas se svými přáteli. A právě nedávno jsem si všiml: moje vnoučata prakticky žijí se mnou a utíkají domů jen na návštěvu. Včera mi dcera řekla: jedou večer s manželem do Turecka na třítýdenní výlet.
A ani mi předem neřekla, že budu muset hlídat její děti. Je zajímavé, že rodiče manžela mé dcery bydlí ve vedlejším domě. Ale postavili se tak, že k nim vnoučata přicházejí jen o prázdninách. Navštěvují, rozdávají dárky, ukazují známky.
Rodina/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Bylo mi z toho nepříjemné, a proto jsem své dceři připomněla: je mi 60. A nebyla jsem ani v Chorvatsku, ani v Egyptě. Vychovala jsem celý život děti, doufala jsem, že pro mě vyrostou moji podporou.
Potřebuji režim, mír, sílu, abych hlídala nemocného manžela. A pomoc od dětí a již dospělých vnoučat. Moje dcera přitom je přesvědčena, že je to moje povinnost.
Ženy/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
A můj nemocný manžel ji podporuje. Bojí se, že vnoučata budou docházet na návštěvu jen občas.
PSALI JSME: NEDALI JSME NAŠÍ DCEŘI BYT. ONA NÁM NEDOVOLUJE VIDĚT VNOUČATA A ŘÍKÁ, ŽE SI TO NEZASLOUŽÍME
ČTĚTE TAKÉ: “ODMÍTLI JSME VYMĚNIT SI BYTY SE SVOU DCEROU, ALE ONA ŘEKLA, ŽE V TOMTO PŘÍPADĚ UŽ SVÉ VNOUČATA NEUVIDÍME“
