Manželka donutila manžela podstoupit test DNA, aby zjistila, zda je otcem jejich dcery

Ondřej žil v příměstské oblasti a pracoval v továrně svého otce. Koupil si ve městě byt a snil o tom, že se tam přestěhuje. Chystala se Ondřejova svatba. Všichni příbuzní a nevěsta byli plně ponořeni do příprav na oslavu. Jen mladý muž vypadal smutně a nekomunikativně.

Matka vždy cítí synovu náladu. Gabriela si všimla svého syna a jeho odtažitý pohled a rozhodla se promluvit:

– Ondřeji, zlato, co tě trápí? Vidím, že jsi jako na jehlách, – zeptala se syna.

– Všechno je v pořádku, mami, nevymýšlej si. Měla bys myslet na vnouče, které se ti brzy narodí, – připomněl Ondřej s úsměvem.

Gabriela si byla dobře vědoma, že svatba není z lásky. Dívka chlapce polapila a rozhodla se za něj provdat. Ondřej je slušný, nemůže nechat své dítě bez otce.

– Dobře, budou žít a zvyknou si. A dítě se narodí a mohou se do sebe zamilovat, – ujistila Gabriela.

Ondřejovou snoubenkou byla sousedova dcera Věrka. Její matka ji neměla ráda. Ale nechtěla jít proti synově volbě. Ondřej chodil od školy s Marií, slušnou, tichou dívkou. Byli zamilovaní, dokud se nepohádali kvůli maličkosti a nerozešli se. Tehdy si Věra vyšla s jiným chlapcem.

Svatba byla nenápadná a protože nevěsta byla těhotná, nebyla to žádná legrace. Po svatbě se novomanželé přestěhovali do města, do ženichova bytu. O sedm měsíců později se narodila Alice. Drobná princezna, bezbranná, s velkýma hnědýma očima. Ondřej a Věra se o dítě starali, zahrnovali jej láskou. Rodina pak žila v klidu a pohodě.

Když se ale Věra a Alice chystaly na dovolenou k moři, Ondřej se rozhodl navštívit svou matku. Ve vesnici při městě žil několik dní, když cestou do obchodu potkal svou bývalou lásku Marii. Mezi oběma lidmi vzplály staré city a došlo k románku. Každý večer se milenci procházeli po vesnici, povídali si a nepřestávali přemýšlet, kvůli jaké maličkosti se rozešli.

To trvalo tak dlouho, dokud se Ondřej nemusel vrátit do města.

– Marie, chápeš, že jsem rodinný typ, že? Miluji svou ženu a dceru a nejsem připraven je opustit. Musíme přerušit naše schůzky a nikomu nic neříkat, – řekl Ondřej Marii po další společné noci.

– Ale myslela jsem, že se ke mně vrátíš. Jsme na sebe tak hodní, – byla Maria upřímně překvapená prohlášením svého milého.

Čekala na něj tolik let a byla šťastná z těchto společných týdnů. Dívka tedy s pláčem utekla. Ondřej ráno odjel do města. O tom, co udělala Marie nikomu neřekl.

O tři roky později Ondřejovi někdo zavolal na mobil. Jeho bývalý spolužák Pavel řekl, že Marie měla nehodu a nepřežila.

– Myslel jsem, že bys to měl vědět. Omlouvám se, jestli jsem neměl volat. Je to taková rána pro celou vesnici. Jela taxíkem z města a řidič naboural. Naše krasavice je pryč. Marie má dvouletou dceru a je to velice nešťastné, že skončí tak brzy bez matky, – řekl Pavel a těžce oddechl.

– Co se teď stane s dívkou? Kde je otec? – кrátce se zeptal Ondřej.

– Otce nikdo nezná, Marie o něm nikdy nikomu neřekla. A Lenku dají do sirotčince, nemá už žádné příbuzné.

Ondřej nechápal, proč ho informace o Mariině dceři tak zasáhla. Dokud neporovnal všechna data a nepochopil, že Lenka je jeho dcera.

Ondřej nemohl nechat svou dceru v sirotčinci. Ani on nenašel sílu přiznat se své manželce co se stalo. Něco se však muselo udělat. Když se Ondřej Věře se vším svěřil, sledoval, jak jeho žena v hysterii rozbíjí talíře a křičí.

– Po svatbě? Jak jsi jenom mohl? Přísahal jsi lásku a věrnost, díval ses mi do očí a myslel na ni? Zatímco já jsem byla s Alicou na prohlídce, ty jsi běžel za Marií? A pak jsi měl tu drzost přijít domů. Dcera nám vyrůstá a ani ona tě nezastavila, – nechápala Věra.

Ondřej počkal, až z Věry vyprchá všechna pára. Je klidná, když její hněv zmizí. Čekal klidně a souhlasil se vším, co jeho žena říkala. – Takže, vydechla Věra a naklonila se nad kuchyňskými střepy, jsi si jistý, že je to tvoje holka?

Ondřej přikývl.

– Tak pojďme dát dohromady papíry. Nemohu nechat dítě v sirotčinci.

Ale já ti nevěřím, – shrnula dívka.

Manželé vedli mnoho dalších rozhovorů. Nakonec si pro Lenku vyzvedli adopční papíry, prošli školou pro rodiče a stali se jednou velkou rodinou. Lenka a Alice se rychle spřátelily. Dívky se chovaly tak přátelsky, že říct o nich, že nejsou příbuzné, nepřipadalo v úvahu.

Hádky skončily, klidný život pokračoval

Jednoho jasného jarního dne se rodina procházela v místním parku. Alice dostala nové kolo. Děti kroužily kolem dárku a střídaly se v jízdě na něm, zatímco rodiče si užívali rodinnou idylku.

Dokud Lenka neupadla a nesnažila se Alici dohnat. Při pádu jí sklo natrhlo žílu na ruce a dívka ztratila velké množství krve.

V nemocnici bylo rodině řečeno, že Lisa potřebuje transfuzi kvůli velké ztrátě krve, a to raději od rodičů. Vera mu sdělila, že příbuzný je pouze Ondřej.

– Jste připraveni stát se dárcem pro svou dceru? – doktor se Ondřeje zeptal, když byli sami.

– Nejsem si jistý, zda jsem otcem. Pochopte, jak bych mohl opustit dítě dívky, kterou jsem celý život miloval. A manželce jsem to neřekl, ta by Lenku nepřijala, – vymlouval se muž.

Ale Ondřejova krev se neshodovala a Věra všechno zjistila. Opět skandál, rozbité nádobí. Ondřej se vymlouval na chybu lékaře.

– Spletli testy, – ujišťoval svou ženu.

Vera požadovala test DNA. Žádné přesvědčování ani argumenty Ondřeje na jeho ženu nezabraly. Chtěla znát pravdu a nechtěla se uklidnit ani na minutu.

Ondřej se podvolil. Společně s Lenkou seděly v ordinaci.

– Budete kontrolovat i druhou dceru? – Doktor se zeptal s úsměvem.

– Ne. Proč? Jsem si jistý svým otcovstvím, – upřímně odpověděl Ondřej.

– Podívejte se sami. Statisticky se však muži vracejí na druhý test.

Jak lékař řekl, za týden se muž vrátil s Alicí. Pro jistotu. Své ženě o testu nic neřekl.

Po obdržení výsledků Ondřej vše pochopil. Odvezl děvčata k babičce do vesnice a připravil se na vážný rozhovor se svou ženou.

– Lenka není moje dcera. Jsi teď šťastná? – muž hodil výsledky testů na stůl.

– Věděla jsem to. Vždycky jsi mi lhal. Chtěl jsi jen vychovávat cizí dítě se svou milovanou Marií. Se ženou tvého života, – řekla Věra rozhořčeně.

– Ale ani ty nemáš čisté srdce. Alice také není moje dcera. I ty jsi mi lhala. Ještě než jsme se vzali, začala jsi tento příběh. Jak se mě teď opovažuješ obviňovat?

Věra si vzala výsledky a očima přejížděla po řádcích. Pomalu klesla na podlahu a rozplakala se.

Ondřej naopak jednoduše odešel k matce. Tam se setkal se svými milovanými dcerami.

Gabriela poslouchala svého syna. Doslova jí vylil své srdce.

– Synku, a co děvčata? Není to jejich vina, že vše tak vyšlo. Máš je rád? – položila hlavní otázku Ondřejova matka.

– Já ano a nevzdám se jich. Ale je to škoda, mám za sebou půlku života a nemám vlastní děti.

Matka syna objala, slitovala se nad ním. Ondřejovi se ulevilo. Buď z pravdy, nebo z matčiny podpory.

Později do vesnice přišla i Věra. Manželé se usmířili a žili jako dřív. Za situaci mohli oba. A brzy se Věře a Ondřejovi narodil společný syn. Už se nikdy nepohádali.

PSALI JSME: ŽENA SI VZALA K SOBĚ DOMŮ 79LETOU BABIČKU, KTERÁ ŽILA V DOMOVĚ DŮCHODCŮ. JAK ŽIJÍ PO 6 LETECH

PŘIPOMÍNÁME: ŽENA ŽIJE SE 4 MUŽI A BRZY PORODÍ SVÉ PRVNÍ DÍTĚ