Jmenuji se Valentina, je mi 42 let, můj manžel Honza má 46 let. Bydlíme v bytě 2+1. Už máme dospělého syna, Maximovi je 24 let. Vystudoval univerzitu a již pracuje. Ale žije s námi.
Nedávno nám řekl, že chce žít zvlášť. Prý je už dospělý! Ale požaduje, abychom mu koupili byt my, rodiče. A na to nemáme peníze.
Maxim tedy říká, že nechce žít v pronajatém bytě. A on sám si nemůže vydělat peníze na koupě bytu. S manželem jsme celý život pracovali. Neměli jsme obrovské příjmy, ale svému synovi nic neodmítli. Má svůj vlastní pokoj. Může k sobě přivést přátele a dívku.
Ale chce žít zvlášť. Prý chce být zcela svobodný. Jelikož nemáme peníze na to, abychom synovi koupili samostatný byt, požaduje, abychom prodali náš byt a koupili dvě garsonky: jednu pro sebe a druhou pro něj.
Snažili jsme se mu vysvětlit, že to tak nefunguje: na koupi dvou bytů nebude dostatek peněz. Pro našeho syna jsme již udělali vše, co jsme mohli. A nyní se netrápí výčitkami svědomí poté, co pojmenoval nás žebráky. Maxim nás velmi urazil.
Pokud si myslí, že je tak chytrý, nech zkusí si vydělat vlastní peníze a nevyžadovat je od nás. Nechceme ho vyhodit. A pokud chce svobodu, nech si vydělává na svůj vlastní životní prostor.