Anton a Alina se dlouho snažili počít dítě, ale všechny pokusy byly neúspěšné. A pak přišel den, kdy Alina potěšila svého manžela.
– Zlato, gratuluju ti! Budeme mít dítě! – radostně řekla dívka.
Uplynul čas a na svět se narodila krásná holčička.
Ale Antonovi rodiče nevěřili, že otec dítěte je jejich milovaný syn.
Jednou se paní Procházková, Antonova matka, zeptala svého manžela:
– Proč si myslíš, že to dítě je od našeho syna? Tolik let se nic nedělo a najednou se narodila holčička. Ne, něco tu je špatně.
– Myslím si že bude nejlepší udělat test DNA abychom se natrápili touto otázkou. Pak vše bude jasné. – řekl pán Procházka.
– Ne, ještě na to nejsem připravená. A jak budeme vypadat v Antonových očích, když je holčička přeci jeho? – řekla paní Procházková.
Tak an se schodli na tom, že počkají až Milana trochu povyroste. Pak bude jasné, jestli bude vypadat jako otec, nebo ne. Synovi o svých podezřeních nic neřekli.
Uplynulo tři roky, za které došlo k několika incidentům. Jednou tchyně přirovnala Milanu k dětské fotografii syna, pak přímo přede všemi si jí velmi důkladně prohlížela, čímž Alinu a Antona velmi štvala.
Paní Procházková, která nevěřila Alině, navštěvovala je velmi zřídka, častěji jen volala nebo posílala SMS. Tehdy Alina dostala zprávu od tchyně:
„Ahoj! Přijďte k nám na chalupu, odpočiňte si od městského života“
Alina se rozhodla poradit se svým manželem, zavolala mu a přečetla mu SMS.
Anton odpověděl souhlasem, ale stanovil podmínku, že tam budou jen jeden den a večer odjedou domů.
Když mladí lidé přijeli na chalupu, paní Procházková si hned vzala na ruce vnučka a stal se s ní hrát, ale to, jak se žena pozorně dívala na dítě poukazovalo na její pochybnosti, což vyvolalo další hádky v rodině. Alina a Anton odjeli domů.
Uplynul další měsíc. U Milany ve školce vyhlásili podzimní slavnost. Rodiče mladíka se vrátili až koncem září z chalupy a nechtěli se ani přijít podívat na vnučky. Přesněji nechtěla paní Procházková a zakázala tam chodit svému manželovi.
Antonův otec nakonec přemluvil paní Procházkovou, aby šla na slavnost vnučky. Ale když přišla domů k synovi, žena skrz zuby řekla:
– Pamatuj si Alino, že tam nepůjdu kvůli tobě nebo Milaně, ale jen kvůli synovi.
V den svátku Anton přivedl Alinu a Milanu do školky a sám odjel rychle vyřešit pracovní záležitostí a slíbil, že se vrátí do začátku slavnosti.
Po Antonově odchodu přišli jeho rodiče, ale Alina k nim nespěchala.
Když začala slavnost, Alina uviděla, jak tchýně vyskočila ze židle a rychle opustila sál. Dívka byla velmi překvapena takovým chováním tchyně, ale jít za ní nehodlala, udělala to její manžel. Ale pak se z druhé řady postavil impozantní muž a také rychle opustil sál.
V tu chvíli Alina nevydržela a požádala jednu z maminek, aby chvíli místo ní natáčela slavnost, a vyšla také na chodbu. Co ji ale nejvíce zasáhlo, je fakt, že neznámý muž má s Milankou velkou podobnost.
Alina hned šla k manželovým rodičům.
– Co se vlastně děje? Rozhodli jste se hádat přímo ve školce? – zeptala se Alina.
Tchyně a tchán mlčeli. Ale do rozhovoru vstoupil neznámý muž:
– Dobrý den, milá ženo. Omlouvám se, že se to děje takhle, ale jsem Antonův biologický otec.
Alina prostně neměla slov a překvapeným hlasem řekla:
– Nerozumím ničemu…
V tomto okamžiku vstoupila do rozhovoru paní Procházková:
– Alinko, dcero, promiň, že jsem ti otravovala život celé ty roky. Anton, opravdu je syn Pavla. Před mnoha lety jsem se dopustila nedůstojného činu a vše jsem před manželem tajila. Po devíti měsících se narodil syn, ale rozdíly si nikdo nevšiml.
Alina nenašla, co říct ženě. Paní Procházková tolik let jí v něčem podezírala, ale zcela zapomněla na své hříchy.
PSALI JSME: DEVÍTILETÁ HOLČIČKA PĚSTUJE PRO BEZDOMOVCE STOVKY KILOGRAMŮ POTRAVIN A STAVÍ PRO NĚ MALÉ DOMY
PŘIPOMÍNÁME: MÉMU MANŽELOVI JE NYNÍ 50 LET A LITUJI, ŽE JSEM VE 38 LETECH PORODILA PRVNÍ DÍTĚ