Nedávno se pohádal se svými příbuznými. Teď vůbec nemluvím se sestrou a mámou. Rodina byla neúplná. Táta odešel, když jsem byl malý. S matkou to bylo těžké. Jsme velmi odlišní, i když jsme příbuzní. Podobný problém mám i se svou sestrou.
Teď je mi přes třicet, ale stále mám nedostatek mužské výchovy. Za všechno může matka. Jsem přesvědčen, že všechny problémy v mém životě jsou právě kvůli ní. Přesněji kvůli špatné výchově nebo dokonce její nedostatku. Necítím se vůbec přizpůsoben dospělému a samostatnému životu.
Nikdo mě nenaučil, jak překonat potíže, jak reagovat na problémy. Ani podporu nikdy neměl. Nikdo se mnou nesdílel zkušenosti, neřekl mi, jak správně postupovat v dané situaci. Proto jsem se snažil přežít v tomto světě sám. Chyb jsem udělal hodně.
Mamka se starala se jen o peníze. Byl jsem nakrmený, oblečený, ale maminka se na výchově nepodílela, nezajímala se o nic, nepodporovala. A o chvále vůbec nemluvím. Jako by mě nerespektovala jako osobnost a nemilovala jako dítě. Byla jen neustálá kritika a odsouzení.
Nedaly se sestrou mi nic. Teď se snažím všechno dohnat sám. Stydím se za sebe. To je můj příběh. Co si o situaci myslíte?