„Jitko, mám jinou ženu. Ty ji neznáš, potkali jsme se náhodou a začalo to … Už jsem zapomněl, jaké to je být zamilovaný … Jsme spolu tři měsíce, ale už jsme si uvědomili, že jsme stvořeni jeden pro druhého. Nechám ti byt, vezmu si auto, promiň. Náš syn je již dospělý, žije odděleně, myslím, že naši situaci pochopí. Podám žádost o rozvod, Dáša chce krásnou svatbu.“
Jitka mlčky poslouchala a nevěřila, že se to opravdu děje. To nemůže být. Její Tomášek, její první láska, její jediný muž má jinou ženu.
„Je mladá?“
„Ano, v porovnání s námi. Je jí 30 let. Víš, pro mě je to jako závan čerstvého vzduchu. Koneckonců, ty a já jsme spolu ze školy, pocity už dávno pohasly. A ona je tak úžasná a zajímavá.“
„Já jsem pochopila. Jdi, samozřejmě, nikoho nedržím. Ať rozvod proběhne beze mě, podepíšu potřebné dokumenty. Sbal se a jdi do svého ‚závanu čerstvého vzduchu.'“
Tomáš se překvapeně podíval na manželku. Zatím manželku. Čekal hysterický záchvat, hádku, slzy, ne klidný souhlas. Dokonce ho to trochu zasáhlo. Tolik let spolu, a tak snadno ho nechala jít. Pomalu si sbalil své věci a doufal, že Jitka udělá skandál, ale ani se na něj nepodívala.
„No, jsem pryč. Neurážej se na mě, jsem muž, příroda je taková.“
„Jdi, Tomáši. Zavři dveře.“
Zavládlo ticho. Jitka se posadila na postel a uvědomila si, že ji manžel opustil. Zamilovala se do něj, když jí bylo 15 let. Vysoký, pohledný, mnoho dívek na něj zíralo, ale on si vybral Jitku. Rádi se dívali na Měsíc a snili. Měli dohodu, že když nejsou spolu, musí se podívat na Měsíc a tak se jejich duše spojí. Jitka to viděla ve filmech a ten nápad se jí opravdu líbil.
Byli krásným párem. Po škole se vzali. Byly to ty nejšťastnější roky, i když těžké. Narodil se syn Miroslav. Jsou nejšťastnější. Roky plynou. Svůj byt, auto, dobrá práce. Jitka si myslela, že je s nimi všechno v pořádku, ale ukázalo se, že jeho příroda je taková …
Co teď má dělat? Musí se naučit žít sama, i když Jitka netušila, jak to je. Práce, domov, kočka, občas káva nebo víno s kamarádkou. Brzy se syn ožení, ona bude hlídat vnoučata. Nějak bude žít. Ale jak je to nepříjemné, opustil ji, vyměnil za jinou.
„Jitko, s Dášou chceme uspořádat večírek na počest svatby. Nebude ti vadit, když pozvu Miroslava. Najednou souhlasí.“
„Samozřejmě pozvi, už je dospělý kluk.“
Svobodná 45letá žena. Jitka začala chodit do bazénu a cvičit jógu. Zhubla, změnila účes. Život opravdu není tak špatný. Soused ji dokonce začal obletovat.
„Jitko, ahoj. Nepoznal jsem tě, změnila ses. Jak žiješ?“
„Žiji dobře, Tomáši. Jdu do bazénu. A ty jak se máš?“
„Mám se normálně. Dáša by měla brzy porodit, čekáme dceru. Miroslav s námi nechce komunikovat, ty by sis s ním promluvila, jsem přece otec.“
„No, gratuluji, tati. Dcera to je dobré. A Miroslavovi nic neřeknu.“
Jitka přerušila rozhovor a odešla. Proč ho potkala, měla takovou dobrou náladu … Dcera bude. Jitka snila o holčičce, ale nevyšlo to. A mladá žena udělá to, co ona nemohla.
Jednoho tichého zimního večera Jitka zhasla světlo a dívala se z okna. Sníh padal, Měsíc na obloze byl jako obrovská žlutá palačinka. Vzpomněla si na Tomáše. Na přísahu, že budou myslet jeden na druhého, když se podívají na měsíc. Jak dávno to bylo a už se to nikdy nestane. Ticho přerušil telefonát. To není možné, Tomáš.
„Jitko, je tam takový Měsíc … Dívám se na něj a myslím na tebe … Jak se máš?“
„Tomáši, taky se dívám na měsíc a myslím na tebe.“
„Můžu teď přijít?“
„Ano …“
Tomáš přinesl dort a víno. Jitka se na nic neptala, muž mluvil bez přestávky.
„Ona je cizí … Ukázalo se, že máme na všechno různé názory. Po svatbě se stala nesnesitelnou. A dcera… Není moje. Dáša se za mne vdala, když byla těhotná. Pohádala se se svým přítelem, potkala mě a pak se dozvěděla o dítěti. A teď Dáša začala komunikovat s otcem dítěte a já jsem ji opustil, nechal je žít. Jitko, moje ženo … Jaký jsem byl blbec, když jsem si myslel, že najdu štěstí s jinou ženou. Jsi můj osud!“
„Pojďme se dívat na Měsíc a mlčet… Jsme spolu, a to je nejdůležitější.“
PSALI JSME: MANŽEL VZAL VERONICE A DĚTEM VEŠKERÝ NÁBYTEK A DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE. PO 5 LETECH PŘIŠEL NA NÁVŠTĚVU
PŘIPOMÍNÁME: „PŘIŠLA JSEM SE OMLUVIT ZA SVÉHO SYNA. VÍM, ŽE VÁM DÁVÁ MÁLO PENĚZ. CHCI TI POMOCI,“ TCHYNĚ MI PODALA OBÁLKU