Seznámení rodin bylo uspořádáno postaru. Rodiče se potkali, když jsme se se snoubencem už přiznali k lásce. Myslela jsem, že si dáme čaj s dortem, seznámíme se, probereme svatbu.
První půlhodina to tak byla, ale pak najednou všechno šlo podle divokého scénáře.
Tchyně budoucí řekla:
– Eliška musí obejít lékaře, ke kterým ji zapíšu, a pak mi ukázat výsledky vyšetření.
Ženich mlčel.
Taky jsem také mlčela. Na jedné straně divokost, na druhé straně – kdy se ještě dostanu na plnou kontrolu k lékařům.
První však ale promluvila moje maminka:
– Nikdy! Moje dcera není kmenový kůň, vy ještě je ji teď do úst podívejte!
– Ale my chemie vědět vše o jejim zdraví – vydala tchyně.
– Co bude chtít, to se dozví sama, ale neřekne nám to! Má na to své plné právo!
– Tak takovou snachu nepotřebujeme, – rozhodla tchyně. – Co když je nemocná, potřebujete také vědět výsledky genetického vyšetření..
Otec se jednání nezúčastnil. Po těchto slovech tiše vstal, vzal mě za ruku a odvedl mě z místností.
Vrátila jsem se: se snoubencem už jsme spolu žili.
Odešli i tchyně a ženich dál mlčel. Teprve druhý den mě pozval s sebou k notáři.
– Kam že máme jet?!
– K notáři. Předmanželskou smlouva je potřeba udělat.
Mám vlastní květinový salon. Vlastní byt v rodném městě. Auto. A on má jen vlastní počítač a diplom.
Tak jsem se oblékla a odešla natrvalo. Měla jsem to udělat ještě včera, když mě táta vyvedl z místnosti..
PSALI JSME: V KRABICI S PRACÍM PRÁŠKEM BYLA NALEZENA KARTA PAMĚTÍ: INFORMACE NA NÍ JSEM VŠAK MUSEL DEŠIFROVAT
PŘIPOMÍNÁME: JE MI PADESÁT: VYPADL JSEM Z MODERNÍHO SVĚTA A NEVÍM, JAK SE TEĎ DOSTAT ZPÁTKY