Pracuji jako sestra v domově pro seniory více než 20 let a stále si nemohu zvyknout, když k nám zdravé dospělé děti přivádí své rodiče. Vždycky cítím bolest, když se dívám do očí rodičů, plný slz a nepochopení, jak to může být …
Čtyřicetiletý Jakub také umístil svou matku do domova důchodců. Nechal její věci poblíž vchodu a rychle odešel. Paní Lucie se posadila na lavičku a sklonila hlavu. Asi 2 týdny prakticky neopouštěla svůj pokoj, odmítala jíst a s nikým nemluvila. Ptala se jen: „Přišel Jakub?“ A vždycky slyšela: „Ne.“ Jedné noci jsem uslyšela, jak paní Lucie hlasitě plakala v jejím pokoji. Bylo to poprvé, co plakala. Šla jsem ji uklidnit, ale žena začala mluvit o svém životě.
Paní Lucie se brzy provdala za o 17 let staršího vojáka ve výslužbě, který se jí krásně dvořil. Krásná pohádka ale rychle skončila. Muž často mlátil mladou manželku. Rozhodla se opustit manžela, ale zjistila, že je těhotná, takže zůstala. Narodil se jim syn Jakub. Když chlapec vyrostl, muž začal urážet i svého syna. Navzdory tomu Jakub svého otce velmi miloval. A když se matka rozhodla opustit manžela, řekl jí, že pokud odejde, zůstane u otce. Jakub byl pro ni vším a kvůli svému synovi zůstala.
Když její manžel zemřel, musela mít dvě zaměstnání, aby kupovala mu oblečení a hračky ne horší než měly ostatní děti. Když syn vyrostl, paní Lucie potkala muže. Konečně pocítila, co to znamená být šťastná a milovaná. Když ale matka oznámila, že se vdává, Jakub znovu řekl, že pokud se vdá, přestane s ní komunikovat. Paní Lucie si znovu vybrala syna.
A zcela se věnovala rodině svého syna. Bydleli v jejím bytě, vychovávala vnoučata a starala se o domácnost. Trvalo to asi 20 let. Jednou paní Lucie náhodou zaslechla rozhovor mezi synem a jeho manželkou. Snacha řekla manželovi, že je z tchyně unavená, a požádala o umístění do domova pro seniory. Žena už dál neposlouchala rozhovor. Byla velmi rozrušená, ale myslela si, že syn to nedovolí. Ale o týden později syn sám řekl matce, že děti vyrostly, on a jeho manželka chtěli žít pro sebe a matka je jen obtěžuje.
Povídali jsme si s ní celou noc. Po našem rozhovoru začala paní Lucie komunikovat se všemi, našla si kamarádky, ale více času trávila ve společnosti 18letého chlapce, syna naší kuchařky. Ten chlap pracoval v domově pro seniory jako sanitář.
Celých 5 let, které paní Lucie strávila v domově pro seniory, syn ani nenavštívil, ani nezavolal své matce. Jednoho dne k ní ale přišel se svou ženou a neznámým mužem. Tento muž se ukázal být notářem a informoval ji, že jí pán Ondřej nechal slušné dědictví. Žena se rozplakala, protože pán Ondřej byt tím mužem, kterého opustila pro svého syna.
„No, mami, jdi si sbal kufry, pojďme domů.“
„Co?“ jen se zeptala matka.
„Vezmeme si vás domů!“ řekla manželka syna láskyplným hlasem.
Po 5 letech paní Lucie zemřela a o šest měsíců později mi zavolal notář a požádal mě, abych k němu přišla. Když jsem dorazila v určený čas, uviděla jsem tam naši ředitelku, Karla (syna kuchařky), nejlepší přítelkyni paní Lucie a jejího syna, manželku a dvě vnoučata.
Notář řekl, že paní Lucie nechala byt v centru města Karlovi a ten, ve kterém žijí její děti, odkázala své kamarádce. Odkázala 50% svých peněz domovu pro seniory a zbytek nechala mně, Karlovi a své kamarádce rovným dílem.
Jakub začal křičet, ale notář mu podal dopis:
„Moji milí, s potěšením jsem sledovala, jak najednou jste se o mě začali starat. Ale vím, že jste to dělali kvůli dědictví. Je mi velmi líto, že jsem vychovala takového syna a taková vnoučata, která mě kdysi opustila. Ale chci, abyste se změnili a cítili se zodpovědní. Byt, ve kterém jste bydleli, jsem proto dala své kamarádce, kterou také opustil syn.
Kubo, pokud si myslíš, že ji můžeš zažalovat, tak z toho nic nebude. Jednou jsi podepsal dokument, aniž by ses díval, který říká, že mi dáváš svůj podíl. Hodně štěstí, synku!“
PSALI JSME: ŽENA SI VZALA K SOBĚ DOMŮ 79LETOU BABIČKU, KTERÁ ŽILA V DOMOVĚ DŮCHODCŮ. JAK ŽIJÍ PO 6 LETECH
PŘIPOMÍNÁME: CHÁPU LIDI, KTEŘÍ SVÉ RODIČE VE STÁŘÍ POSÍLAJÍ DO DOMOVU DŮCHODCŮ