V létě k nám přivez svou starší matku, aniž by skutečně vysvětlil proč. Nechtěl ji vidět plakat. Neměl odvahu všechno přiznat. Nařídil mi, abych to udělala. Nemám ráda takové lidi.
Když se moje oči setkaly s její poprvé, začalo mi bolet srdce. Babička se ukázala jako velmi dobrý a vřelý člověk, o čemž svědčí její jemný pohled a úsměv.
Ztuhla jsem, nevěděla jsem, jak začít konverzaci. Nechtěla jsem jí ublížit. Nakonec její příběh nebyl zábavný.
Její syn ji nechal v domově důchodců. Už ji nepotřebuje. Je mu jedno, jak by měla žít dál – bez tepla, bez blízkých, bez komunikace.
Žena stále věřila, že její syn přijde a vezme ji znovu domů. Snila o tom. Nechtěla jsem zlomit její naděje. Dokonce přišel jednou za tři týdny a jen na pár minut a tvrdil, že má příliš mnoho práce.
Babička měla také dceru. Ale jak řekla žena, z nějakého důvodu dala přednost svému synovi. Dceru tak nemilovala a věnovala jí méně pozornosti. Neviděli se déle než tři roky… Nyní chápe, že udělala obrovskou chybu. Opravdu ji chce vidět, ale neví, jak ji kontaktovat.
V neděli babička měla narozeniny. Dívala se z okna a čekávala svého syna. Věřila jsem, že se chystá přijít. Ale on nepřišel.
Rozhodla jsem ji trochu rozveselit. Proto jsem jí koupila dort a svíčky. Celé oddělení jí šlo poblahopřát. Babička se radovala jako malé dítě a dojalo ji to k slzám.
Moje směna skončila. Spěchala jsem domů. Na nádvoří jsem potkala neznámou ženu, která se zeptala, jestli náhodou neznám Elišku Novakovou.
„Samozřejmě, znám. Kdo jste?“ – jsem odpověděla.
Teprve teď jsem si všimla květin v jejích rukou.
„Jsem její dcera…“
Pomohla jsem jí najít pokoj. A teď přemyslím, že sny se plní, pokud tomu upřímně věříte.
PŘIPOMÍNÁME: BABIČKA NEZAPLATILA PARKOVÁNÍ A JEJÍ TRANSPORT ODVEZL ODTAHOVÝ VŮZ: KDYŽ VIDĚLI, NA ČEM JEZDÍ, LIDÉ PLAKALI SMÍCHY