Je mi 65 let a jsem svobodná. Je zvláštní to říkat, když mám syna, který žije ve stejném městě jako já, ale je už dlouho ženatý a do mého života vstupuje jen zřídka. Od té doby, co jsem ovdověla, sedím sama v třípokojovém bytě jako v muzeu a nemám koho požádat o pomoc. Jakmile zavolám synovi, snacha okamžitě zasáhne, vyjádří nespokojenost, rozčílím ji.
Podle jejího názoru bych měla dárky k svátku předávat oknem. Nezabírejte čas telefonáty, neobjevujte se u nich doma a hlavně nežádejte o podporu. Dovedete si ale představit, jakou zátěží se pro důchodce stává placení nájemného?
Co když onemocním? Co když potřebuji v domácnosti mužské ruce?
Švagrová mi naznačila, že existují inzeráty typu „manžel na hodinu“, vždyť ne tak často potřebuji údržbáře. Ale pořád něco potřebuju, takový je život. Jedu k sestře na chalupu – otázka, jak se tam dostat, mám jít taxíkem?
Zeptala jsem se mého Karla, neodmítl. Ale moje švagrová z toho vyrobila veliký skandál, přej má jeden den volna – a to strávil na mě. Ale nemyslím si, že trávení času s matkou je ztráta času. Moje snacha mi nedá peníze na taxi, takže její rady jsou mi k ničemu.
V důsledku toho jsem zavolala Karlovi, že půjdu na vlak, a od té doby se snažím nedávat o sobě vědět. Gabriela je nepřátelská od chvíle, kdy jsme se potkali. Mám pro ni pochopení i trpělivost. Snažím se do toho příliš nezasahovat, komunikuji pouze se synem. I s vnukem je pro mě těžká práce, musím se smířit se všemi rozmary a změnami snachy, abych se objednala několik dní předem.
I její telefonáty jsou otravné, nenechávám ji spát, odpočívat a vyrušuju ji z vyučování. Už jsem se dostala do bodu, kdy píšu synovi zprávy, jestli mi může zavolat nebo jestli mi může zavolat zpět. A ne vždy zavolá zpět!
Celkově jsem se pomalu propadala do deprese, a ta už zašla dost daleko. Jediné, co mě zachránilo, bylo mluvení na ulici. Sedím na lavičce se sousedy, mluvím s turisty v metru, s prodavači. Jednou jsem na procházce v parku nedaleko svého bydliště uviděla mladou ženu, která vypadala jako teenager. Těhotné břicho už bylo jasně vidět. Z nějakého důvodu seděla sama a plakala. Samozřejmě jsem se šla zeptat, jak jí pomoci.
Ukázalo se, že dívka žije na ulici. Její přítel ji začal podvádět a požádal ji, aby se odstěhovala. Je z jiného města a nemůže žít s rodiči, kteří mají své vlastní problémy. Zoufalá žena nevěděla, co má dělat, alespoň jak se vzdát dítěte. Kam ho odvézt, na nádraží?
Objala jsem jí a navrhla přijít ke mně. „Dám ti šálek čaje, ty si odpočineš a pak se rozhodneme.“
Tak u mě Ivanka zůstala. Byla to skvělá sousedka. Udělala doma pořádek, porodila krásnou dceru. Když jsem onemocněla, syn za mnou nikdy nepřišel, ale Ivanka mi nosila domácí snídani i večeři.
Vzpamatovala jsem se a už mě vítají. Takhle žijeme, dítě už běhá samo. A ani jednou jsme se nepohádali. Křehká dívka respektuje mé rady, neřídí se vším, ale nedělá si ze mě legraci. Neurážím se, jako matka to vím lépe. Přestala jsem synovi volat kvůli svým obavám a najednou jsem pochopila: už rok mi nevolal. Pošle mi textovou zprávu na dovolenou, já na ni odpovím a je to. Takže jsem naživu.
Rozhodla jsem se tedy, že byt přenechám svým děvčatům, kdyby se stalo, že by se o mě postarala. Moje snacha a zeť mě k ničemu nepotřebují. Měla jsem mu o tom říct – skandál zatím neutichl. Buď se mi omlouvají a nabízejí mi dárky, nebo mě proklínají. A vyhrožují Ivance policií.
Nastrašili všechny příbuzné, říkají: Dávám svůj dům podvodníkovi. Chce jen bydlení a hlídání pro své dítě. Ale vím jistě, že pokud Ivanka zmizí, můj syn a snacha se zase zastydí, už teď vychovávají svého vnuka jako pro mě cizího člověka.
PSALI JSME: DOJEMNÝ DOPIS DOSPĚLÉHO SYNA MÁMĚ
PŘIPOMÍNÁME: ZRADIL JI VLASTNÍ SYN: NIKDY SI NEMYSLELA, ŽE BY BYL NĚČEHO TAKOVÉHO SCHOPEN