Na začátku první vlny nového viru k nám na návštěvu dojeli rodiče mého manžela. Žijí v malé vesnici, kde je lékařská péče extrémně špatná. Z tohoto důvodu se báli být tam během pandemie.
Myslela jsem, že nás budou pobývat jen během přesnějších opatření a poté odjedou, nemohli jsme je odmítnout, protože nás samotných celá situace vyděsila, nikdo z nás nevěděl, jak nebezpečná je tato nemoc pro zdraví.
Dnes se vše začíná vracet do normálu a zdá se, že by bylo možné se vrátit domů, ale rodiče se nikam nespěchají. Tchýně tráví čas v kuchyni, a tchán jen poučuje a radí všem. Náš syn nemá moc rád svého dědu, stejně jako i manžel. Zatímco můj muž na mě vždycky otáčí šípy, prý umím lepé vyjít s lidmi.
Nejdůležitější je, že můj manžel mě žádá, abych řekla jeho rodičům, že je čas, aby se vrátili domů. Situace mě samozřejmě napíná. Platíme hypotéku ne proto, abychom sdíleli byt s jeho rodiči.
Můj názor je, že on sám by měl mluvit se svými rodiči, měl by se naučit odporovat a nevinit mě.
Osobně já nechci, aby mi v budoucnu vyčítali, protože jsem je vystěhovala.
ČTĚTE TAKÉ: JEDNOHO RÁNA MĚ A MOU MALOU DCERU ČEKALA OBROVSKÁ ZRADA. NAUČILI JSME SE ŽÍT ZNOVU
PSALI JSME: OTEC VYFOTIL SVOU MALOU DCERU: KDYŽ SE POTÉ PODÍVAL NA FOTKU, ZŮSTAL STÁT IHNED NA MÍSTĚ JAKO OPAŘENÝ