Vyrůstala jsem v rodině, kde byli jen máma a babička. Mužskou výchovu jsem nikdy nedostala, otec odešel od maminky, nikdy se o mě nezajímal. Vychovaná ženami jsem se snažila být vždy silná a nezávislá.
Tak mě učily. A tak jsem pilně studovala, pracovala. Ve věku 27 let si již koupila vlastní byt na vlastní pěst. A pak se objevila nová otázka: jak být se vztahem.
Chodila jsem s klukama, ale když jsem říkala, že mám vlastní bydlení, okamžitě ve mně viděli ne dívku, ne ženu, ale materiální přínos, řešení svých finančních problémů. To se mi nelíbilo. Chtěla jsem být milována za to, jaká jsem, ne za to, co mám.
Protože když jsem potkala Vladimíra a začali jsme spolu chodit. On chodil ke mě domu na návštěvu a já mu říkala, že si pronajímám bydlení. Chtěla jsem si ověřit, jak se ke mně bude chovat, jestli se nám podaří vybudovat vztah, když oba nic nemáme.
Pak mi Vláďa řekl, že to není problém, že nemám bydlení. Bude se snažit vydělávat a odkládat, aby nám koupil společné bydlení. Líbíl se mi jeho přístup. A zatímco jsme spolu žili dva roky, on opravdu peníze odkládal.
A brzy bychom měli mít svatbu. Po svatbě Vladimír plánuje koupit byt pro nás, a já mám špatné svědomí z toho. Celou tu dobu jsem ho podváděla, brala peníze za byt. Měla bych se mu teď přiznat?
Babička a máma obecně říkají, že to není třeba dělat. Ať si nechám v tajností svůj byt, pro jistotu a muž by měl přivést manželku do vlastního bydlení. Jak začít rodinný život se lží?
PSALI JSME: JAK TŘÍ ŠIKOVNÉ BABIČKY, PŘEDEM SE POSTARALY O SVŮJ ŽIVOT V DŮCHODU
PŘIPOMÍNÁME: NAŠETŘILA JSEM SI PENÍZE NA RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ A KOUPILA SI AUTO. NYNÍ SE NA MĚ MANŽEL ZLOBÍ A NEMLUVÍ SE MNOU