Tento příběh se stal před šesti měsíci. Se spolužáky jsme se rozhodli, že se sejdeme. Neviděli jsme se 15 let. A tak jsme se rozhodli oslavit naše setkání v nejlepší restauraci ve městě.
Koupil jsem si nový oblek, nechal se ostříhat, koupil kytici pro svoji spolužačku, do které jsem byl celá školní léta zamilovaný. Do restaurace jsem dorazil taxíkem.
Přišli všichni kromě jednoho našeho spolužáka Marka.
Nejprve jsme se shromáždili u restaurace a pak jsme vešli dovnitř. Protože nepřišel jen Marek, usoudili jsme, že se prostě stydí. Ve škole byl čtyřkař a pravděpodobně v životě ničeho nedosáhl.
Mladý muž / Ilustrační foto / Zdroj: russpil.ru
Se spolužáky jsme si dobře poseděli. Nikdo se neopil. Většinou jsme si povídali. Každý se snažil zjistit, kdo čeho dosáhl, kdo jak žije.
Moje milovaná Lenka, které jsem přinesl luxusní kytici, se vdala za bohatého muže. Její manžel je podnikatel. A nyní má Lenka vlastní kosmetický salon. S otevřením tohoto salonu jí samozřejmě pomohl manžel.
Měli jsme skvělý čas. Už byl čas jít domů. Zavolali jsme číšníka a požádali ho, aby přinesl účet.
A on říká:
Mladý muž / Ilustrační foto / Zdroj: russpil.ru
„Vše je již zaplaceno!“
„Jak? A kdo všechno zaplatil?“
„Majitel všechno zaplatil. A vyřídil vám pozdrav!“
„Kdo je vlastníkem této restaurace?“ zeptali jsme se číšníka.
A on nám odpověděl:
Mladý muž / Ilustrační foto / Zdroj: russpil.ru
„Marek Černý“
Jen jsme strnuli v němém úžasu! To je náš Marek! Marek-čtyřkař!
„Proč se k nám Marek nepřipojil?“
„On odletěl do Francie! Otevře tam další restauraci,“ odpověděl číšník a odešel.
Vyšli jsme z restaurace a dlouho mluvili o tom, co jsme uslyšeli: nemohli jsme uvěřit, že náš Marek-čtyřkař dokázal dosáhnout takového úspěchu.
