Moje žena zemřela na rakovinu, když dceři byly jen 4 roky. Zůstal jsem sám s dítětem v náručí. Nejen to, že jsem velmi těžce snášel smrt své ženy, ale také jsem se musel starat o dceru. Existují muži, kteří své děti okamžitě předají prarodičům nebo je předají do útulku, ale to jsem nemohl udělat. To je jediné, co zbylo po mé ženě. Rozhodl jsem se, že to zvládnu sám.
Ten čas byl pro mě velmi těžký, pracoval jsem na několika pracovních místech, pak z práce běžel domů, připravoval jídlo, uklízel, dělal všechny domácí práce, vychovával dceru. Snažil jsem se dělat všechno pro to, aby moje dcera měla všechno. Vychoval ji jako princeznu, myslel si, že až vyroste, ocení to.
Pavline bylo 12 let, když se naučila vařit sama, mohla už uklidit byt, prát své věci, uklidit, kde je potřeba. Tak jsem myslel, že konečně přišla úleva. Vyrostla mi asistentka, nadarmo jsem investoval tolik sil a peněz. Ani jsem se nezabýval vlastním osobním životem, aby moje dcera nebyla obtěžována cizí ženou.
No a pak jsem si začal všímat, že z domu mizí peníze. Myslel jsem na kamarádky dcery, protože za ní často chodili na návštěvu. A pak se v upřímném rozhovoru Pavlina sama přiznala, že mi vzala peníze. Myslel jsem, že se dostala do nějaké nepříjemné situace, ale ne. Dcera říkala, že si jen koupila nějaké drobnosti, a to je všechno. Dohodli jsme se s ní, že už se takhle chovat nebude.
Myslel jsem, že to nebude žádný problém. Ale o pár měsíců později jsem se dozvěděl, že moje dcera začala krást od spolužáků ve škole. Zavolali mě k řediteli. Nejen že je to ostuda, ale i zoufalství, že jsem ji tak nevychoval. Ale dál jsem jí snad málo lásky? Co jsem udělal špatně? Nebo otec nemůže být pro dítě i matkou i otcem?
PSALI JSME: SPOTŘEBITELSKÁ DŮVĚRA KLESÁ: ČEHO SE OBÁVAJÍ ČEŠI NEJVÍCE
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH UKRAJINKY, KTERÁ S RODINOU DOJELA DO ČR: PROČ RUŠTÍ VOJÁCI KONTROLOVALI DOMY CIVILISTŮ