Bylo neuvěřitelné štěstí, že se náš jediný syn Tomáš, kterému je 27 let, konečně rozhodl oženit. S těmi mladými je teď velký problém, mnozí prostě žijí spolu ale svatbu a sňatek nechtějí.
Moc jsme si přáli, aby měl syn oficiální manželství a potom i děti. A jeho dívka je velmi dobrá, milá, vzdělaná, ze skvělé rodiny. Rodiče jsou známi profesoři, prarodiče také. Jsou to velice vzdělání lide.
Datum svatby bylo stanoveno, rozhodli se na účet toho, kdo kolik a za co zaplatí. V tom není problém. Ale je to o něčem jiném. Přišel k nám minulý měsíc syn s nevěstou, skvěle jsme se pobavili. A když už odcházeli, řekl, že se vzdá svého příjmení ve prospěch příjmení nevěsty. Zpočátku to bylo vtipné, mysleli jsme si, že žertuje.
Pak jsem mu zavolala a on mi řekl, že to myslí vážně. Údajně v rodině nevěsty je taková tradice předávat příjmení. A protože je to žena, manžel si musí vzít její příjmení, aby dědici měli také hodně respektované příjmení. A pro něj to není problém. Miluje ji a udělá pro ni všechno. Navíc se domluvil s rodiči. Byla jsem v šoku. Náš rod by měl skončit a nevěsty ne?
Snažili jsme se s manželem syna přemluvit, aby to bylo zbytečné. No, vždyť nikdo tak nedělá. To žena si musí vzít příjmení manžela. Ano, a naše příjmení není špatné, je velmi krásné. Ale on řekl, že už to slíbil.
Manžel se synem se pohádali, teď spolu nemluví. Manžel řekl, že na svatbu nepůjde, protože jeho příjmení není respektováno. A já jsem teď mezi dvěma ohni. Je mi líto, že to syn dělá, ale nemůžu vynechat jeho svatbu. A jak mám postupovat v této situaci?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „DĚLAT PROBLÉMY JSEM VŮBEC NECHTĚLA, ALE DCERA MÉHO MILENCE SE ROZHODLA ZA MĚ“