S manželem jsme spolu deset let. Po celou dobu aktivně pomáhá své matce. Tchýně je dobře zabezpečená žena.
Žije sama ve dvoupokojovém bytě, módně se obléká a běhá po kosmetických salonech. A můj manžel jí platí účty, nakupuje potraviny a dělá všechno, aby jeho matka byla spokojená. Díky Bohu, že vydělává dobře, takže taková pomoc není na úkor naší rodiny.
Před mateřskou i já jsem pracovala, ale peníze mi stačily jen na nějaké vlastní potěšení. Po narození dítěte manžel trval na tom, abych seděla doma. Starala jsem se o dítě a dům sama, protože mi nikdo nepomohl. Tchýně sice bydlela poblíž, ale pomáhat nám nechtěla. Objevila se jen tehdy, když něco potřebovala. Díky mému dobromyslnému manželovi navštívila všechna domácí i zahraniční střediska. Klidně platil všechny její cesty a hradil veškeré náklady. Moje matka o takovém životě může jen snít. Žádná spravedlnost, i když nám poskytuje domácí produkty z vesnice.
Každý víkend tahá těžké tašky se zeleninou, mlékem, masem. A tak přišla maminka znovu. Podívala jsem se na její kabát a staré, děravé boty a bylo mi jí strašně líto. Maminka pobírá minimální důchod, takže si nemůže dovolit nové oblečení.
Rozhodla jsem se, že půjdu do práce a pomůžu mámě. Manžel byl proti mé práci, ale pak se uklidnil. Dcera je již dospělá, takže není třeba sedět doma. Když jsem dostala první výplatu, vzala jsem mámu na nákupy a pak ji odvezla do vesnice.
O mých plánech manžel nevěděl. Podle mě, ani neměla bych mu to hlásit. Když se stará o svou mámu, tak já pomůžu taky. Myslím, že je to fér.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „DÍKY SVÉMU SYNOVI JSEM SE ROZHODLA: ODEJÍT NEBO ZŮSTAT SE SVÝM MANŽELEM“
PŘIPOMÍNÁME: JAK SKONČIL PŘÍBĚH UKRAJINSKÉHO CHLAPCE, KTERÝ SE SÁM EVAKUOVAL DO POLSKA