Od té doby uplynulo mnoho času, ale stále si pamatuji vše v detailu. Na jedné svatbě jsem se seznámil s manželským párem. Měli jsme spoustu společných témat k rozhovoru, a tak jsme si povídali, zatímco ostatní slavili. Po této oslavě oni nás s manželem pozvali na návštěvu.
Když jsme vešli do jejich bytu, tak jsem byla v šoku. Připadalo mi, jako by se všechen nábytek může každou chvíli rozpadnout. Kromě toho tam byl hrozný nepořádek. O to však nešlo, vždyť atmosféra vládla skvělá. Tenhle příjemný večer se líbil všem.
Po nějaké době jsme k sobě pozvali nové přátele s odvetou. Připravili jsme chutnou večeři a koupili stolní hry, abychom se nějak bavili.
Když jsme otevřeli dveře byli jsme v šoku, vzali s sebou i pár kamarádů. Bylo mezi nimi i dítě předškolního věku. Navíc nová známá přišla se svým novým přítelem, protože se s manželem rozhodli rozvést. Samozřejmě, jsme z toho nebyli nadšení, ale nebyli jsme schopni je vyhnat. Ten den příjemné posezení se nepovedlo, byla to typická chlastačka. Žádné písně, dusivé rozhovory a anekdoty, protože hosté se chovali velmi neslušně.
Navíc nás štval i malý čertík. Rozbil mou oblíbenou porcelánovou panenku a rozházel věci ve všech skříních. Když jsem viděla rozbitý strýcův dárek, rozplakala jsem se. Hračka byla velmi drahá, ve všech smyslech tohoto slova.
Panenka byla rodinnou relikvií. Hrála si s ní moje máma, moje teta, moje dcera, neteře.
– To jsi tak naštvaná kvůli hračce? Neřeš, koupíš si novou, – řekli hosté před odchodem.
Od té doby, když se mě ptají: „Můžu přijít na návštěvu?“, odpovídám: „Ne!”.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NEBÝT BÝVALÉHO A JEHO PONÍŽENÍ, ASI BYCH TEĎ NEBYLA TAK ŠŤASTNÁ“
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NIKDY NEJÍM NA NÁVŠTĚVĚ. TEĎ VÁM VYSVĚTLÍM PROČ“