Já prostě nesnáším nemocniční atmosféru. Bojím se lidí v bílých pláštích. Ale v porodnici jsem přeci musela nějakou dobu strávit.
A tak jsem šla do porodnice pro druhou dceru. Vše proběhlo v klidu. Těšila jsem se na propuštění a chtěla jsem se rychle vrátit domů. Za prvé mi chyběla starší dcera a za druhé mě štvaly ty bílé stěny a vůně léků. Domluvila jsem se s doktorem, že mě urychleně propustí.
– Ještě jsi se nevzpamatovala od porodu. Uklidnit se, brzy pojedeš domu, – řekl lékař.
Vrátila jsem se do pokoje v dobré náladě, protože jsem si byla jistá, že mě lékař pustí domu. Navíc testy byly výborné, dcera dobře jedla a přibírala na váze.
Snila jsem, že přijedeme domů a začneme si zvykat na nový stav.
A tak přišel den propuštění. Naštěstí se tento den shodoval s narozeninami mé starší dcery. Začala jsem se chytat už od rána, nebylo pochyb, že mě propustí.
A tak jsem pod okny viděla svého manžela. Seděl za volantem a za ním starší dcera. Běžela jsem se oblékat a sbírat doklady. Už jsme byli připravení, ale nikdo za námi nešel. Uplynula hodina. Druha. Všechny sousedky už jeli domu a já čekala a dívala se z okna.
Telefony tehdy ještě nebyly. Začala jsem si myslet, že mě manžel nechtěl vzít domu. Blbé myšlenky mi pořád se kroutili v hlavě.
Nakonec mě propustili jako poslední. Když jsem viděla manžela s obrovskou kyticí růží, rozplakala jsem se. Jak se ukázalo, manžel ztratil klíče od auta v trávě. Celou dobu se je s dcerou snažili najít, protože jinak auto by se nedalo otevřít.
A já už jsem se psychicky rozvedla … no, obyčejná ženská!
PSALI JSME: OKRADLI SENIORY O VÍCE, NEŽ 200 MILIONŮ KORUN: ČESKÝ HOLDING NYNÍ ČELÍ OBVINĚNÍ Z PODVODU
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NECHOĎ ZA DCEROU, MÁ JINÉHO TÁTU,“ ŘEKLA EXMANŽELKA