Bylo mi 20, s manželem a malým synem jsme se večer procházeli v parku, když jsme uslyšeli ženský křik. Muž si bez přemýšlení pospíšil tím směrem, já jsem ho následovala. Na cestičce křičela dívka přitisknutá ke stromu a vedle ní dva muži – jeden vytrhl dívce tašku a druhý ji držel za krk a lezl rukama pod šaty.
Manžel okamžitě udeřil toho, který dívku držel. On upadl. Druhý náhle upustil tašku a okamžitě dostal přes čenich. Oba muži nyní leželi na trávě; manžel zakryl dívku zády a připravoval se na další boj. Ale k žádnému boji nedošlo. Muži utekli.
Začali jsme dívku uklidňovat; všimla jsem si, že byla těhotná, měla velké bříško. Posadili jsme ji na lavičku, dali jí vodu, přivedli ji k vědomí a doprovodili domů. Moc nám děkovala.
Žena na lavičce / Ilustrační foto / Zdroj: live41media.com
Asi o týden později jsme ji potkali s manželem ve stejném parku. Její manžel přistoupil, potřásl mému pravicí, vřele nám poděkoval za záchranu jeho ženy, pozval nás na návštěvu, dal své telefonní číslo a řekl, abychom mu zavolali, když bude potřeba.
Jejich nabídku jsme nevyužili, protože jsme se brzy přestěhovali do jiného bytu a nějak se vše zapomnělo.
Uplynulo 23 let, náš syn vyrostl, začal chodit s dívkou – milou, vzdělanou, hezkou. Měli jsme ji moc rádi, říkali svému synovi, že je čas na svatbu. Chtěli jsme se seznámit s jejími rodiči.
Rodiče a dospělý syn / Ilustrační foto / Zdroj: inosmi.ru
Ale došlo k nehodě – můj manžel byl převezen do nemocnice, diagnostikovali mu chronické srdeční selhání, potřeboval transplantaci srdce. Operace byla drahá, potřebovali jsme spoustu peněz.
Začali sbírat od příbuzných; a pak přišel syn a řekl, že řekl své přítelkyně o našem neštěstí, ona má bohaté rodiče, kteří nám nabídli pomoc. Pak mě napadlo: „Jaká hrozná příležitost k setkání.“
A tak rodiče té dívky přijeli do nemocnice k mému manželovi – na návštěvu a zároveň si popovídat. Já jsem je nepoznala, ale oni poznali mě a mého manžela najednou, i když uběhlo tolik let.
Rodiče kluka a rodiče dívky / Ilustrační foto / memblog.ru
Jakmile vešli do pokoje, zastavili se a vyměnili si pohledy; ona se rozplakala a on přistoupil, potřásl mému manželovi pravicí, obrátil se ke mně a řekl: „Dáme tolik peněz, kolik potřebujete.“ Byla to ta žena, kterou jsme zachránili, a její manžel.
Byli jsme tak šokovaní, že jsme to nedokázali vyjádřit slovy. Tolik let si nás lidé pamatovali a naše děti se rozhodly spojit své osudy. Neuvěřitelné, ale stává se to. Manžel podstoupil operaci; nyní se uzdravuje. Brzy bude svatba a my jsme kromě skvělé snachy našli i úžasné kamarády.
PŘIPOMÍNÁME: SNAŽÍM SE DĚLAT VŠECHNO PRO TO, ABYCH SYNA SE SNACHOU ODLOUČILA, ALE ZATÍM SE MI TO NEDAŘÍ
