Tchyně najednou onemocněla. Bydlela na vesnici. Jediný syn řekl, že pracuje a nemá čas se starat o matku. Starší vesnická žena byla bezmocná před nemocí, která ji najednou uložila do postele.
Snacha se pustila do práce. Dala tchyni do dobré kliniky, navštěvovala ji každý den a za dva týdny se žena začala cítit lépe. Ale bylo příliš brzy na to, aby se žena vracela do vesnice.
Hana přivedla tchyni do svého bytu. Když se muž vrátil z práce, byl velmi překvapen: jak se sem dostala a co bude dělat? Protože muž projevoval své matce naprostou lhostejnost, Hana mu nic neříkala – starala se o ni sama. Nyní oznámila, že jeho matka potřebuje péči a bude s nimi žít několik týdnů.
Muž byl rozhořčen: „Zvykne si na městský život, pak ji nevyženeme!“ vytkl manželce. „Právě jsem se postavil na vlastní nohy, mami. A teď se o tebe musím starat,“ křičel matce.
Mlčela, ale jeho slova zranila její city. Neméně zapůsobily na Hanu, protože uviděla skutečnou tvář svého manžela a bála se o sebe, o vlastní budoucnost. S kým spojila svůj osud? V životě jsou dobré i špatné chvíle. Co ji tedy čeká?
Štěpán práskl dveřmi a šel do práce. Matka začala balit si kufry. Štěpán se vrátil domů pozdě večer a uviděl sbalené kufry. Na stolečku ležela jízdenka na vlak.
Muž se zeptal své manželky: „Co, moje matka stále neodešla? Kdy odjíždí její vlak?“
„Její vlak zatím nikam nejede. Toto jsou tvoje kufry a jízdenka!“ odpověděla Hana tak klidně, jak to jen bylo možné.
„Měla jsem sen mít děti a založit šťastnou rodinu. Po dnešním incidentu jsem se začala bát o svou budoucnost. Nechci, aby moje děti měly tak bezcitného otce. Vydej se tedy do vesnice, přemýšlej o svých činech, odpočívej. A tvoje matka bude prozatím žít se mnou. Potřebuje péči. Pokud si to rozmyslíš, můžeš mi dát vědět. Ahoj!“ Hana vstala a šla dát tchyni předepsanou injekci.
Štěpán stál uprostřed pokoje jako přibitý. Nečekal takový obrat.
Tak se moje kamarádka rozešla s manželem. Co si myslíte o jejím činu?
PSALI JSME: „NA CO TEĎ BUDEME ŽÍT“: TCHYNĚ MĚ PROSILA, ABYCH SE VRÁTILA K JEJÍMU SYNOVI