Mám velmi krásnou ženu a miluji ji celým srdcem. Před třemi lety se nám narodila krásná dcerka. Všechny ty roky jsem se vznášel v oblacích štěstí, ale nedávno se věci změnily. Teď pochybuji, že vychovávám své dítě.
Začali jsme spolu chodit už na univerzitě. Po pěti letech vztahu jsme se rozhodli vzít. Otěhotnět hned po svatbě se nám nepodařilo. Dělali jsme různá vyšetření, dělali jsme testy, ale stejně nic.
Po dvou letech se stal zázrak. Nosil jsem těhotnou ženu na rokou a těšil jsem se na naši princeznu. Plnil jsem všechny její rozmary a dělal vše pro její pohodli.
Po propuštění z porodnice jsem v noci vstával k dceři, aby se milovaná mohla vyspat a odpočinout si. Dcera vyrůstala v domě plné lásce.
Díval jsem se na ni a nechápal, jak je možné, že mi není vůbec podobna. Příbuzní si ze mě začali dělat legraci, jestli manželka dítě nemá od někoho jiného.
Ze začátku jsem se nad tím jen smál, vždyť ne vždy děti vypadají jako jejích rodiče, mohou se podobat třeba prarodičům. V tu dobu jsem byl zaneprázdněný prací, takže jsem nevěnoval pozornost všelijakým drbům.
Dcera s věkem začala dělat divoké hysterie. Může se rozbrečet kvůli každé maličkosti. Když ji odmítneš, začne katastrofa. V takových chvílích prostě nevím, co s ní. Já a moje žena jsme byli v dětství velmi klidní. Tak po kom to tedy má?
Těžko se s ní domlouvám. Absolutně mě neposlouchá. Stala se rozmazlenou. Dcera si se mnou nechce hrát, chodit ven a jít spát. Navenek připomíná zcela cizí dítě.
Pak jsem začal uvažovat, že dcera opravdu není moje. Myslím, že mě manželka podvedla. Nejen, že dítě není jako já, tak i otěhotněla žena v období, kdy jsem byl zřídka doma.
Když jsem ženě řekl o svých podezřeních, označila mě za paranoika a urazila se.
Jsem blázen nebo stojí za to udělat test otcovství? Chci znát pravdu.
PSALI JSME: MANŽEL CHTĚL SYNA, ALE SE MI NARODILA DCERA: Z PORODNICKÉHO ODDĚLENÍ JSEM MUSELA ODJET SÁMA
PŘIPOMÍNÁME: LIDÉ OPUSTILI KOČIČKU A POSLALI JI DO ÚTULKU: KAŽDÝ, KDO KOČKU UVIDÍ JE JISTÝ, ŽE MAJITELE UDĚLALI CHYBU