Nejsem milionář, jsem obyčejný člověk. Ale přesně jsem věděl, co chci. Zdědil jsem malé množství peněz, které stačilo na první splátku hypotéky.
S manželkou jsme se rozhodli neinvestovat do drahého bydlení. Koupili jsme skromný byt, abychom za něj co nejrychleji splatili hypotéku. A prodej skromného bytu je mnohem jednodušší.
Splatili jsme za svůj jednopokojový byt doslova za pět let, před plánovaným termínem. A pak šťastně vydechli, naše platy opět patří nám, ne bance.
S ženou jsme o tom přemýšleli a rozhodli jsme se ušetřit peníze na další první splátku. Koupili jsme nový byt ve městě, kam se plánujeme přestěhovat. Větší a lepší.
Začali jsme tento byt pronajímat a penězi z nájemného jsme platili hypotéku. Také jsme si přidávali své peníze. A druhý byt se za pět let stal naším. Zbývá jen čekat na důchod a můžeme se stěhovat.
Nový byt byl postupně rekonstruován a my ho již nepronajímáme. My sami tam budeme žít.
Moje mladší sestra, která v tom městě žije, mi navrhla, aby se s rodinou přestěhovala do tohoto bytu. Postará se o bydlení, dokonce i je připravena platit poplatky.
S manželem a dětmi si pronajímají byt celý život. Teprve když její manžel zdědil jednopokojový byt na okraji města, okamžitě ho prodal. Koupil si drahé auto, jeli na dovolenou a peníze došly. Nechápu, kdo jim zabránil v použití naší metody? Mají děti, ony rostou. Co bude dál?
Uvědomil jsem si, že když jim dovolím žít v našem bytě, pak je nevyhodím. Odmítl jsem, našel výmluvu. Sestra je uražená, ale nemám pravdu?
PSALI JSME: MOJE SESTRA S RODINU SE CHTĚLI NASTĚHOVAT DO BYTU, KTERÝ ZDĚDILA MOJE MANŽELKA: JAK VŠE DOPADLO
PŘIPOMÍNÁME: MOJE TRPĚLIVOST DOŠLA A JÁ JSEM VYSTĚHOVALA MANŽELA I TCHYNI Z MÉHO BYTU