Moje rodiče měli dvě děti: já a moje o devět let mladší sestra. Rodiče nám zanechali dům.
Už jsem si koupil byt a ona musí budovat svůj život. Proto jsem se rozhodl vzdát svého podílu a dát dům své sestře.
Dům však měl jednu nevýhodu, nacházel se v krajském městě. Jeho cena proto nebyla příliš vysoká. Do metropole jezdily autobusy a vlak.
Ale sestra se chtěla přestěhovat. Proto jsem jí nabídl, aby u mě žila, zatímco hledala práci. Chtěl jsem, aby nejprve vyzkoušela život v metropoli a pochopila všechny své možnosti. A teprve poté se rozhodla, zda si chce vzít půjčku, prodat dům a koupit si zde byt.
Ale toto rozhodnutí se jí nelíbilo. Později jsem si uvědomil, že to bylo způsobeno tím, že si chtěla koupit auto. Přesně to udělala poté, co prodala dům rodičů.
A ona sama začala žít v pronajatém bytě v krajském městě. Nyní jezdila do metropole autem. Nemyslela si však, že benzín potřebuje mnohem více peněz než cestování autobusem.
Teď si vzpomněla na mou nabídku a požádala, aby žila nějaký čas v mém bytě. Ale nechci, protože si musí uvědomit, že udělala chybu.
PSALI JSME: „DĚDEČEK SE NECHCE PŘESTĚHOVAT DO DOMOVA DŮCHODCŮ A DÁT NÁM SVŮJ BYT“
PŘIPOMÍNÁME: KOUPIL JSEM SI BYT ZA SVÉ PENÍZE, ALE MÁ RODINA SE URAZILA