Byla to obyčejná neděle. Matka manžela, paní Ljudmila, nás přišla navštívit. Ale vypadala nezdravě.
„Je ti špatně? Máš horečku?“ zeptal se manžel.
„Ne, synu. Nejsem nemocná. Jsem těhotná a nevím s kým,“ vyhrkla tchyně.
Byli jsme šokováni tím, co jsme slyšeli.
Matce manžela bylo již 56 let. Žila klidný život. Pracovala a v neděli chodila na procházky s vnoučaty. Zjevně jsme ale úplně nevěděli, jak žije svobodná žena.
Mlčeli jsme a tchyně tiše vzlykala.
„Počkej, mami! A kdo může být otcem dítěte?“ přerušil manžel ticho.
„Buď Pavel, nebo Igor, nebo Anton,“ odpověděla tchyně.
Dobře, Pavel byl její soused, osamělý starší muž. Mohli jsme tomu rozumět. Ale Igor a Anton! Byli to kolegové matky manžela. Igor byl náš vrstevník, bylo mu 25 let. A Anton se nedávno vrátil ze služby v armádě. Bylo mu jen 20 let.
Od té chvíle začal v naší rodině nový život. Všichni jsme ke tchyni zacházeli s péčí a porozuměním.
Tchyně se snažila skrývat břicho. Bála se, že kandidáti na otce ho uvidí. O těhotenství se dozvěděli v den, kdy dala výpověď.
Odpoledne se v našem bytě objevil nečekaný host. Byl to Igor. Nevěděl o milostných dobrodružstvích mé tchyni a byl si jistý, že žena je s ním těhotná.
„Jsem připraven platit alimenty, živit vaši matku, ale nevezmu si ji za ženu. Nechci vychovávat dítě,“ řekl 25letý muž.
Bylo jasné, že se styděl a bál promluvit si s matkou svého dítěte.
„Dobře. V každém případě vás nikdo nebude nutit komunikovat se svým synem nebo dcerou,“ řekla jsem a rozloučila jsem se s ním.
Náhle zvonek znovu zazvonil. Byl to Anton se svou matkou.
„Jsem připravena vám zaplatit, kolik si přejete, ale prosím, nikdy nikomu neříkejte, že vaše matka očekává dítě s mým synem! Má přítelkyni, brzy budou mít svatbu!“ prosila Antonova máma.
Ztratil budoucí otec řeč? Tiše stál, sklopil oči do podlahy.
„Nepotřebujeme peníze. Na shledanou,“ řekla jsem a zavřela jsem dveře.
Kam směřuje tento svět? Nikdo nechce převzít odpovědnost za své činy.
O pár hodin později přišel také Pavel. V jeho rukou byl dort a květiny.
„Dnes jsem zjistil, že Ljudmila je těhotná,“ začal soused.
„A co si o tom myslíte?“
Muž se usmál a řekl:
„Jsem šťastný! Děti jsou dar. Jsem si jistý, že pro toto dítě budeme skvělí rodiče.“
Byla jsem ohromena:
„Jsme velmi šťastní. Proč jste k nám přišel?“
„Chci pozvat vás na naši svatbu. Tady je pozvánka! Chystali jsme se přijít s Ljudmilou, ale ona onemocněla.“
Tak to má být! Moje tchyně má štěstí.
O měsíc později se vzali. A o dva měsíce později tchyně porodila krásnou dívku, která byla velmi podobná Pavlovi. Test DNA potvrdil, že je jeho vlastní dcerou.
PSALI JSME: TĚHOTNÁ ŽENA PŘEKVAPILA LÉKAŘE A OTĚHOTNĚLA JEŠTĚ JEDNOU: JAK JE TO MOŽNÉ
PŘIPOMÍNÁME: JE MI PŘES 40, BYDLÍM SAMA A JSEM TĚHOTNÁ. NEVÍM, JAK DÁL