Orlice dělá tak zajímavou věc.
Bere větvičku ze stromu nebo keře do zobáku, zvedá se do velké výšky a krouží tam s touto větvičkou. Orli létají kolem samice. Orlice hodí tuto větvičku dolů a dívá se.
A pak nějaký orel zachytí tuto větvičku ve vzduchu a velmi opatrně ji přináší samici. Orlice si bere tuto větvičku a znovu ji hodí, samec ji znovu chytí a přináší jí a ona ji znovu hodí … A tak se to opakuje mnohokrát.
Pokud orel po určitou dobu a opakované házení větvičku pokaždé chytí, tak si ho vybere samice jako otce pro svá ptáčata.
Pak stavějí vysoko na skále hnízdo z tvrdých prutů a máma a táta se začínají trhat ze sebe zobáky peří. S ním lemují hnízdo, dělají ho měkkým a teplým.
Orlice klade vajíčka do tak měkkého a teplého hnízda, poté inkubují svá ptáčata. Když se objeví, rodiče je zakrývají tělem, dokud se neposílí. Chrání je křídly před deštěm, před spalujícím sluncem, nosí jim vodu, jídlo a ptáčata rostou. Peří začíná růst, křídla a ocas sílí.
Pak matka a otec vidí, že je čas …
Táta sedí na okraji hnízda a začíná ním třást a mlátit křídly, aby vyrazil peří a zůstal jen tuhý rám větví.
A ptáčata sedí v tomto tvrdém hnízdě a nechápou, co se stalo: máma a táta byli předtím tak láskyplní a starostliví. Máma někam letí, chytí rybu a posadí se asi pět metrů od hnízda, aby ptáčata viděla a začíná jíst tuto rybu.
Ptáčata sedí v hnízdě, křičí, pískají, nechápou, co se stalo, protože předtím bylo všechno jinak.
Co dělat? Chcete jíst, musíte se dostat z hnízda.
A pak ptáčata začínají dělat pohyby, které nikdy předtím nedělala. Nedělala by je dále, kdyby jim rodiče nosili jídlo a vodu. Ptáčata se začínají lézt z hnízda.
Hnízdo stojí na skále, neohrabané ptáče, ještě nic neví, z tohoto svahu padá a letí do propasti. A pak táta (ten, kdo kdysi chytil větvičky) spěchá dolů a chytí ptáče na zádech. Zvedá ho do nepohodlného hnízda a všechno začíná znovu. Ptáčata padají a otec je chytí.
A v jednom z okamžiků pádu začne ptáče dělat pohyb, který nikdy předtím neudělal, a začne létat. Takto orli učí svá ptáčata. A jakmile orel začne létat sám, rodiče ji vezmou s sebou a ukáží místa, kde se ryby nacházejí. Už mu je nenosí v zobáku.
Toto je velmi dobrý příklad toho, jak musíme své děti vychovávat duchovně i fyzicky. Je důležité, abychom je nepřeexponovali v teplém hnízdě a nepřekrmovali ryby. Ale musíme je naučit létat, věnovat tomu svoji sílu, čas, moudrost a dovednosti!
PŘIPOMÍNÁME: PTÁK NA VIDEU MLUVÍ JAKO ČLOVĚK A MAJITELKA SE ČERVENÁ STUDEM: CO PROZRADIL MAZLÍČEK