– Mami, konečně jsi v důchodu. Teď můžeš častěji hlídat vnoučata!
Radostně řekla dcera jakmile jsem oznámila, že jsem se rozhodla skončit s prací.
A já nechci! Jsem proti!
Miluju svá vnoučata, ale ve svém důchodu se plně jim věnovat nemůžu, nechci, nemusím!
Odpracovala jsem o šest let déle, než jsem vůbec musela. Tvrdě jsem pracovala, nejdřív aby dcera mohla získat dobré vzdělání a pak jsem pomáhala dětem s hypotékou.
A teď chci žít pro sebe. Jen jednou v životě jsem byla u moře! Mým snem je všechno hodit, koupit malý domek na břehu, udělat krásnou, útulnou zahradu s magnóliemi a klidně se dožít svého času.
Možná někdo řekne, že jsem sobecká. Ale copak jsem si za celý život nevydělala právo na svobodu, právo na sen, právo na klid?
Neodmítám hlídaní vnoučat, když je to opravdu potřeba. Ráda si je vezmu na prázdniny. Dávají mi sílu, naplňují energii, nenechají se nudit a sedět na místě. Ale žít jako stálá chůva, lektorka, vychovatelka, to rozhodně nechci! Nakonec už nejsem nejmladší!
Drahouškové, porodili jste své děti pro sebe! Musíte do nich investovat všechny své síly, věnovat jim svůj volný čas, starat se o jejich budoucnost. Staršímu je už dvanáct let a mladšímu tři.
Vždyť do této doby jste je nějak vychovali, když jsem pracovala. Tak proč by to teď mělo být jinak?! Jo, teď jsem důchodkyně. Ale já chci žít! Rok, dva, pět, to je jedno! Kolik Bůh dá, jak se říká. Vždyť je to jen můj čas! Neberte mi ho, já chci být taky šťastná.
PŘIPOMÍNÁME: DÍVKA SE POHÁDALA S PŘÍTELEM KVŮLI JMÉNU PRO DÍTĚ: DŮVODY MŮŽE VELMI PŘEKVAPILY UŽIVATELE SÍTĚ