Celý svůj dospělý život byla matkou, brzy porodila syna. Vždycky chtěla dívku, ale myslela si, že bude mít dceru, až se její syn ožení. Syn se oženil a všichni začali žít společně v jednom bytě.
Ale syn najednou řekl: „Mami, chceme jíst odděleně. Sami budeme nakupovat a vařit a také chceme koupit druhou ledničku. Věř mi, takhle to bude lepší.“
Matce se tento nápad vůbec nelíbil. Děti si ale přivezly další ledničku a postavily ji vedle té první. Bylo to trochu stísněné, ale co dělat?
Pokračovala ve vaření synových oblíbených řízků, v ledničce byla jako obvykle polévka. Ale toto jídlo nikdo nejedl. Mladí manželé přinášeli domů nějaké polotovary a saláty. Mladá žena pracovala, takže nechtěla vařit. Ale nedovolila manželovi jíst jídlo, které připravila tchyně. Chodili do restaurace.
Dvě ledničky / Ilustrační foto / Zdroj: optim1stka.ru
Když manželka odjela na víkend s kamarádkou, matka nabídla synovi teplou polévku a koláče. Syn jedl, ale požádal, aby o tom neřekla jeho manželce: „Ach, mami, jen to neříkej Lence.“
Od té doby začal syn před manželkou tajně jíst matčina jídla. Ale jednoho dne se manželka vrátila z práce dříve a viděla, že muž večeří matčinou polévkou. Vypukl skandál.
„A co vidím? Co si dovoluješ?“ mladá žena byla naštvaná.
„Proč ti to připadá tak urážlivé? Polévka je lahodná, horká.“
„Nechutná ti moje polévka? Vařím špatně?“
Tchyně a snacha / Ilustrační foto / Zdroj: 161.ru
„Dobře vaříš,“ do rozhovoru zasáhla tchyně. „Syn je zvyklý na domácí jídlo.“
„Nezasahujte do naší rodiny, už jsme dospělí!“
Tchyně pohlédla na tuto dívku. Chápala, jak se jednou bude stydět. Ale jak ji přesvědčit?
Matka nabídla synovi, že prodá jejich byt a koupí dva byty. Všichni sedí ve svých pokojích a bojí se jít na záchod. „Ne! Nechci se přestěhovat do jednopokojového bytu. Jednou tvoje matka odejde a není známo, co bude dělat se svým bytem!“
Tchyně a snacha / Ilustrační foto / Zdroj: zen.yandex.ru
Z těchto slov se tchyně cítila nepříjemně. A komu by se líbilo, aby po vašem domě chodila drzá dívka a čekala, až už odejdete? Tchyně přestala komunikovat se svou snachou. Přestala synovi nabízet polévku a koláče. Nezasahovala do jejich rodiny, dokonce rozdělili částky za veřejné služby.
Takhle žili, dokud snacha neonemocněla. Ležela dlouho v nemocnici, celé ty dny ji tchyně navštěvovala. Když byla dívka propuštěna z nemocnice, doma se o ni starala tchyně. Vařila ji dietní jídlo. A postupně ji postavila na nohy.
„Prosím, odpusťte mi,“ dívka se náhle rozplakala. „Maminka když byla naživu, mě učila, že tchyně je vždycky úhlavní nepřítel. Musím okamžitě ukázat charakter. Máma se mýlila, můžete mi odpustit?“
Jejich vztah se postupně začal zlepšovat. Už pily čaj a dělaly spolu koláče. A zapomněly na slovo „tchyně“. Snacha má zase mámu.
PSALI JSME: SNACHA TIŠE VSTALA, VZALA DORT, KTERÝ UPEKLA A HODILA DO KOŠE: PROČ TO UDĚLALA
PŘIPOMÍNÁME: „VÍM, JAK ON PLATÍ VÝŽIVNÉ“: TCHYNĚ MI PODALA PENÍZE, COŽ JSEM OD NÍ VŮBEC NEČEKALA
