Když jsem se ve 20 letech vdala, myslela jsem si, že budu žít jako v pohádce. Mému manželovi je 32 let. Je to slušný a dospělý muž. Opravdu jsem si myslela, že s takovým mužem nebudu mít žádný problém. A připadal mi velmi nezávislý.
Byl to čtvrtý den našeho manželství a k nám přišla na návštěvu moje tchyně. Právě jsem se připravovala kachnu se zeleninou. Než jsem to stihla upéct, začala mi manželova matka hlasitě radit jak jídlo mám připravovat.
Nejsem konfliktní člověk a během večeře jsem jen slyšela o tom, jak ta kachna není chutná a zelenina není hotová. Přestože manžel a tchyně snědli všechno.
Tchýně šla domů a můj manžel mi celý večer vyprávěl, že mám poslouchat jeho matku. Ví všechno lépe než kdokoli jiný – jak na vaření a úklid. Řekl, že jeho maminka umí to lépe. Urazila jsem se, ale nic jsem mu neřekla.
Následující den začaly pravidelné návštěvy tchyně. Věděla, co jíme, kolik a kdy. Volal jí manžel, aby ji požádal o radu ve všem: od praní ponožek až po nejlepší investici. Můj názor nebyl vůbec brán v úvahu.
Uplynuly dva roky a jsem tak unavená z takové situace. Jsem z toho strašně unavená. Proč jsem se vdala? Měla jsem nechat svého manžela v péči své matky.
PŘIPOMÍNÁME: OKAMURA TVRDĚ ZKRITIZOVAL VLÁDU: PŘEDSEDA SPD NECHCE, ABY STÁT NUTIL LIDÍ K OČKOVÁNÍ