Naše babička říkala: „Nekupuj dům, kupuj sousedy“. Smáli jsme se, ale neměla pravdu?
Sousedé jsou naše všechno, nemůžeme se jim nijak vyhnout. Objeví se společné zájmy, objeví se konflikty a problémy. A záleží jen na nich, jaká bude atmosféra.
Koupili jsme pozemek ve vesnici za městem. Rozhodli jsme se, že na něm postavíme dva domy najednou. V jednom budeme žít s dětmi, ve druhém naši rodiče.
Po dokončení stavby jsme se cítili jako nejšťastnější lidé na světě. Nyní máme dva nové domy. Zbývá pouze vyčistit pozemek pro budoucí zeleninovou zahradu.
Tehdy se objevili sousedé.
Ten den jsme vynášeli odpadky, měli jsme horu zbytků dřeva. Chtěli jsme rychleji uklidit dvůr a nenechat hromadu odpadků několik let.
Ve chvíli, kdy jsme nakládali auto, k nám přistoupil soused: „Co vy děláte? Proč vyhazujete dřevo? Proč jste to nenabídli sousedům, možná to někdo potřebuje? Například já bych si to mohl vzít.“
Chce, abychom sousedům nabízeli každý odpad, který chceme vyhodit?
Jen jsme se zasmáli: on by si to vzal, ale kdo by mu to dal? Rozhodli jsme se vyhodit tyto zbytky dřeva. Když je potřeboval, mohl by se zdvořile zeptat, dali bychom mu to. Ale obrátil se na nás s požadavkem.
O několik týdnů později nový příběh.
To byl nápad mé ženy: vymalovat naše domy na bílo a dát na parapety květinové truhlíky. A zasadili jsme květiny podél plotu. Odvedli jsme skvělou práci, ukázalo se to velmi krásně.
A tady sousedka spěchá s nároky: „To je vůči sousedům opravdu nechutné. Nyní máte nejkrásnější pozemek. Všechny ostatní ve srovnání s vaším vypadají nedbale a neudržovaně. Mohli byste se s námi podělit o barvu. A měli bychom krásnou ulici.“
Teď nevím, co od těchto sousedů očekávat. Chtěl jsem jen klidný venkovský život.
PSALI JSME: ŽENA JE Z PODIVNÉHO ČINU SOUSEDŮ V ROZPACÍCH: UKRADLI JÍ JÍDLO
PŘIPOMÍNÁME: „AŤ SI U VÁS HRAJE MŮJ VNUK, NUDÍ SE SE MNOU,“ ŘEKLA SOUSEDKA A NECHALA DÍTĚ NA CELÝ DEN