Už je jasné, proč byl její manžel v poslední době tak ponurý a nervózní. Vše se náhle ukázalo. Pořád mluvil a ona na tom ztrácela nervy: Chtěla by něco říct. Ale teď se opět zdržel v práci, a je vyčerpaný.
Sedl si ke stolu a malátně pohnul vidličkou přes talíř
Odložil to stranou, konec. To je vše, už to nevydržím, nemohu již předstírat, že má hlad a jím tohle. V tomhle domě nemůžu dělat nic jiného: nejím ani nespím. Miluju někoho jiného. A jíst chodím k ní.
Nic neřekla, všechno řekne sám.
Manžel pokračoval:
Miluji jí, a s tebou se rozvedu, prosím tě, nedělej scény, podlosti a hluk…
Mlčela.
Mlčela tak dlouho, no ve svém nitru souhlasila se všemi jeho návrhy.
Odložili jsme nákup bydlení: nejprve auto pro něj, pak na dovolenou, sebe-rozvoj, peníze na rezervu…
A děti byly odloženy, kde by byly, když jsme bez vlastního domova?
A pak tu byla chytrá a krásná žena. Nechtěla mlčet a poslouchat. Proto ona má od jejího muže svůj byt, jejího manžela a dokonce budou mít i dítě.
Následující den u své matky propukla pláči. Její manžel nežádal žádné scény ani hluk. No, rozvedla se s ním, bez hluku, bez scén a bez skandálů. Nebylo se o co podělit. Peníze, které ušetřili z jejích platů, se již staly metry čtverečními. Ale jak má dokázat, že tam vůbec byli?
Tak jaký má smysl naříkat a křičet, aby se třásl vzduch?
O svém manželovi se dozvěděla novinky, až se stal otcem. Hodně jí volal, chlubil se tím. Chlubil se, že byl opilý, že strávil dva dny v nemocnici, nespal. Že má syna! A vzpomněla si, jak pokojně se rozvedli, dokonce otevřel šampaňské již na matrice. Vše se šampaňským začalo, a stejně tak i skončilo.
Od té doby alkohol neviděla: Jen se zeptala:
„Voláš mi uprostřed noci, abys mě potěšil?“
„Volám ti, abych ti řekl, že mě to mrzí. Vždycky jsem snil o tom, že budeme mít syna, a ty jsi mlčela, pracovala, šetřila peníze…“
Až do rána se žena dívala do stropu a po uších jí tekly slzy. Nevěděla, kde se to pokazilo – začali si přeci tak dobře rozumět, udělali si společné plány a dohodli se.
Chtěla dítě, ale vždy slyšela jen výmluvy
Neměla poslouchat svého muže.
O několik měsíců později už zavolal svému bývalému, aby mu popřála všechno nejlepší k narozeninám.
„Děkuji, Kristíno … – přes telefon bylo slyšet: dětský pláč.“
„Pokud najednou potřebujete pomoc, – řekla najednou, – dejte mi vědět.“
„Dáme. Ještě jednou ti děkuji…“
A pak výzva: není nikdo, kdo by chlapce hlídal, zatímco oni potřebují spěchat do práce. No, opravdu musíš. Žena dorazila.
Když přijela uviděla jeho novou ženu, byla oslnivá.
Několik měsíců po těhotenství je elegantní a ladící – od čerstvé pedikúry po řasy. Postava je bezvadná, jako by nikdy nerodila. Vlasy, hruď… Jako z obrázku…
Docela mladá a neztrácela čas, dobře, co na to říct?
Cestou si koupila nějaké hračky, přeci nemůže jít s prázdnými rukama. Kamarádky navrhli, co si vybrat. Ale hračky nebyly požadovány, dítě okamžitě reagovalo na pohlazení. Její bývalý a jeho žena odešli, podívala se na chlapce a pomyslela si: „Měl být můj. Kdybych neposlouchala jeho výmluvy, ale myslela na sebe. O tom, jak čas letí. To zdraví nebude trvat věčně.“
Od té doby často sedí s tímto dítětem, je k němu připoutána. Zatímco manželé jdou do divadla, pak na návštěvu – žena si hraje s malým Alexem. A sní o tom, že její bývalí manžel se k ní vrátí a všechno bude jako kdysi…
PSALI JSME: JSEM UŽ DOSPĚLÝ ČLOVĚK, ALE MÁMA POŘÁD STRKÁ NOS DO VŠECH MÝCH ZÁLEŽITOSTÍ A PŘÍJMŮ: CO S TÍM MÁM DĚLAT
PŘIPOMÍNÁME: SNAŽÍ SE PŘESVĚDČIT SVOU BABIČKU, ABY JÍ DALA SVŮJ BYT: PROTOŽE SE JÍ BRZY NARODÍ DÍTĚ, A NEMAJÍ KDE ŽÍT