Je mi třicet let. Mám dostatek životních zkušeností a hodnotím se jako dobrý člověk. Měla jsem kvůli tomu spoustu problémů, protože jsem vždy lidem důvěřovala a nikdy jsem nikoho nezradila kvůli zisku. Vždycky jsem byla připravena lidem pomáhat a ani teď se na tom moc nezměnilo.
Život mi vždy připravoval nepříjemná překvapení, když lidé využívali mou lítost ve svůj prospěch. Dobrý přístup si spletli se slabostí a já za to musela zaplatit nejvyšší cenu. Nikdy jsem však nezměnila své zásady.
Děti nemám, ačkoli jsem žila ve společném manželství s mužem. Ale nevyšlo to. Nyní jsem svobodná a docela spokojená se svým životem. Mám nadprůměrný příjem, čehož moji příbuzní využívají a někdy si nejen půjčují velké částky, ale také je nevracejí.
Mám mladší sestru. Náš věkový rozdíl je jen rok, ale jsme úplně jiné a nemáme nic společného. Ona je milostná a romantická a já jsem praktická a přízemní. Pomohl mi v tom sám život, který mi rychle zlomil křídla a snesl mě z nebe na zem. Zvláštností mé sestry je to, že se stále romanticky stýká s muži. A vybírá si muže, kteří pocházejí z provincií.
Jediný majetek, který má, je byt na předměstí Prahy. Tam žije se svým posledním mužem. Jejich románek trvá už pět let a rozhodli se, že se vezmou a ještě předtím si nechají zrekonstruovat byt.
Samozřejmě mě požádali, aby u mě mohli dočasně zůstat, než budou dokončeny rekonstrukční práce a oni se budou moci vrátit do bytu. Nemohla jsem sestru odmítnout, zvlášť když jsem měla jeden volný pokoj.
Kromě toho říkali, že mě nebudou obtěžovat, protože moc nejedí a jsou zvyklí jen na dvě jídla denně. Moje sestra nepracuje a její manžel je programátor, ale pracuje většinou z domu.
Což se ukázalo jako pravdivé. Moc toho nesnědli jen proto, že sestra byla líná vařit. Všechno, co jsem uvařila, bylo ale během chvilky snědeno. Ale nebyl to takový problém, až na to, že mi nikdo nepomáhal. Nechodili do obchodu, nemohla jsem je nutit pomáhat s vařením. Ukázalo se, že jsem hospodyní ve vlastním domě, která také musí utrácet vlastní peníze.
Pokárala jsem sestru, ale dostalo se mi odpovědi, že by se rodina měla dělit o stůl. Rozčílila jsem se a snažila se jim vysvětlit, že jsem od rána do večera v práci a že si mezitím mohli zajít alespoň do obchodu. Fungovalo to. Ale ne tak, jak by mělo. V lednici se objevilo ovoce a jogurt.
To byla poslední kapka. Nakonec jsem jim řekla, aby si sbalili věci. Sestra o tom řekla mým příbuzným. Tak špatně jsem dopadla. Ale chtěla bych vidět ty, kteří mě odsuzují, jestli mají doma dva darmožrouty.
Pořád nevím, jestli jsem udělal dobře, ale nelituji toho.
PŘIPOMÍNÁME: KDYŽ MĚ ODVEZLI SANITKOU, PŘÍBUZNÍ NECHALI MÉHO SYNA NAPOSPAS OSUDU