Moje kamarádka Světlana má za sebou největší tragédii v životě, která ovlivnila to, že ve svých čtyřiceti je stále sama a nevěří v lásku. A to vše kvůli tomu, že se jednoho dne příliš zamilovala a uvěřila. Věřila, že stejně silnou lásku má i muž.
Vše začalo tím, že ve svých 30 letech Světlana už nedoufala, že najde toho pravého muže. Ale pak pna potkala Vladimíra. Byl stejně starý jako Světlana, a byl to právě ten typ, který se jí líbil.
Co víc si přát? Zamilovali se, začali spolu žít. Tak nějak to šlo dobře. Světlana už čekala, kdy její milovaný ji požádá o ruku.
A pak se stalo něco strašné. Vláďa měl autonehodu, sotva přežil. Verdikt lékařů byl, že už nikdy nemůže chodit. Světlana neuvěřitelně silně věřila, že všechno bude v pořádku, a neopustila milovaného. I když jí hodně lidí říkalo, že děla hloupost, že s ním zůstala.
Několik let se o něj starala, utratila všechny peníze, které odkládala na nákup vlastního bydlení.
Ona tehdy tvrdě pracovala na několika pracích, aby zaplatila bydlení, komunální služby, potraviny a léčbu Vladimíra. Vzdala se všeho, aby on mohl žít jako normální člověk.
A pak se stal zázrak. Vadim se postavil na nohy, vrátil se k normálnímu životu. A pak jednou přišel z práce a řekl, že miluje jinou ženu a že si ji vezme.
Co cítila Světlana v ten okamžik, si snad nikdo nedovede ani představit. Nenáviděla ho, proklínala a stále milovala. Ten den řekla, že už nikdy nikoho nepustí do svého srdce. Je jí už čtyřicet, o ona nechce ani slyšet o vztazích a mužích, žije sama.
PSALI JSME: TCHYNĚ JE U NÁS UŽ MĚSÍC A KDYŽ JSEM SE ZEPTALA MANŽELA, KDY UŽ ODJEDE, ODPOVĚDĚL, ŽE TEĎ BUDE ŽÍT S NÁMI
PŘIPOMÍNÁME: JE MI PŘES PADESÁT A UŽ NECHCI KOMUNIKOVAT S LIDMI, NEPOMÁHÁM A NEDÁVÁM RADY