Jsem matkou dvou dospělých dětí, teď bydlím sama. Asi před pěti lety mě můj manžel opustil a děti si brzy našly své poloviny a odstěhovaly se ode mě. Dcera a syn za mnou občas přijdou, ale stále jsem vždy sama.
Nedávno jsem měla vztah s mužem. Později se ukázalo, že jsem těhotná. Ve 44 letech jsem neměla plány na další dítě, ale nemohla jsem se rozhodnout pro potrat. Už měsíc jsem nemluvila s otcem dítěte a on dítě nepotřebuje.
Otěhotněla jsem pozdě a dokonale chápu, že pro dítě budu stará matka a možná i porod bude obtížný, nebo nebudu schopná to vydržet. Ale na druhou stranu teď žiji úplně sama a toto dítě dokáže rozjasnit můj šedý každodenní život. Bude mě někdo znovu potřebovat.
Měsíc jsem se nemohla rozhodnout jít k lékaři, obávám se odsouzení. Stydím se dívat svým starším dětem do očí. Co si o mně budou myslet a jak budou reagovat, když budou mít bratra nebo sestru? Dlouho jsem se nemohla rozhodnout správně.
Nebyla jsem si jistá, že v tom věku dokážu dítě sama postavit na nohy, že mu mohu dát normální budoucnost. A nevěděla jsem, kde budu pracovat, čím budu krmit dítě.
Včera jsem se rozhodla zavolat a promluvit si s mojí dcerou. Přesvědčila mě, že porod v mém věku je pro mé zdraví nebezpečný. A souhlasila jsem s ní…
PSALI JSME: PŘED 30 LETY ŽENA PORODILA PRVNÍ ŽENSKÁ ŠESTERČATA NA SVĚTĚ: JAK VYPADAJÍ DNES
PŘIPOMÍNÁME: KOLEGA MÉHO MANŽELA PŘIŠEL KE MNĚ DO PORODNICE A ŘEKL, ŽE NYNÍ JEHO MANŽELKA ŽIJE S MÝM MUŽEM V NAŠEM BYTĚ