Už před deseti lety jsem s dcerou přestala komunikovat, nemůžu ji vidět. Všichni říkají, že jsem šílená, manžel ji občas navštěvuje a já prostě nemůžu. Nyní se s vámi podělím o tento smutný příběh, možná dáte nějakou moudrou radu.
Se svým manželem jsem vždy bydlela ve vesnici, kde máme vlastní farmu, zahradu a zpracovanou půdu. S manželem máme ještě dvě děti: nejstarší syn je voják, rodina žije ve velkěm městě a nejmladší dcera studovala v Praze a tam zůstala, má také manžela a syna, kterého jsem nikdy neviděla.
Celý život jsme s manželem pracovali ve vesnici, a skoro nikdy nikam nejezdili. Prostě jsme nemohli opustit farmu. Můj manžel několikrát byl v zahraničí, ale jsem nemohla nikam odjet. Nechtěla jsem nechávat svou farmu.
Jednou moji dcera se rozhodla udělat překvapení. Dala nám zájezd do penzionu, a řekla, že se o krávu a farmu postará sama. No, souhlasili jsme, dovolená byla skvělá, ale když jsme se vrátili zpátky, čekalo mě další překvapení.
Vešla jsem do zahrady, objala dceru a hned šla do chlívku, abych se podívala, jak se cítí moji kráva. Ale tam ji nebylo. Dcera mi řekla, že ji prodala, protože se nemohla dívat na to, jak je pro mě náročně starat se o zvířeti.
Na začátku jsem plakala, ale potom se nemohla podívat na dceru a vyhnala jsem ji. Od tehdy se dcerou nekomunikuji. Nemůžu jí prominout to, že prodala moji nejoblíbenější krávu.