V velkoměstech lidé cítí osamělost akutněji. Nemají radost vidět každý den tisíce lidí, mezi nimiž není ani jeden známý.
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
„Je mi 68 let, bydlím sáma. Manžel dávno odešel do nebe. Pokračuji pracovat, protože to je jediná aktivita, která mě zachrání před nudou. V posledních letech mám stejné dny, nic mě nedělá šťastnou.“
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
„Nemám žádné koníčky a nic nehledám, pravděpodobně už jsem moc na to stará. Navrhla jsem, aby se můj syn a jeho rodina (má tři děti) přestěhovali do mého bytu, ale moje snacha je proti. Zjevně nechce žít pod jednou střechou s cizí stařenkou.“
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
„Sáma bych se chtěl přestěhovat ke své dceři, ale je tam její rodina a oni také nechtějí mít starého člověka v bytě. I když je často navštěvuji a jsou vždy šťastní. Pijme spolu čaj, krmí mě a poslouchají. A čím častěji je navštěvuji, tím méně se mi chce vracet domů. Ale musím… “
Žena/Ilustrační foto/Zdroj: youtube.com
Božena si klade otázku, co by v takové situaci měla dělat. Koneckonců není normální, že život, i když v úctyhodném věku, zcela přestal těšit.
ČTĚTE TAKÉ: DCERA A SYN KAŽDY MĚSÍC MI BEROU TÉMĚŘ CELÝ DŮCHOD A JÁ JAK MÁM ŽÍT
PSALI JSME: “JE TO PRO MĚ TAK URÁŽLIVÉ“: DCERA A ZEŤ SE SCHOVÁVAJÍ V POKOJI A JEDÍ VYBRANÉ LAHŮDKY
