Po pracovním dni jsem spěchala domů, ale přesto jsem se rozhodla navštívit svou kamarádku Evu.
Eva a já jsme kamarádky už od školy. Dříve byla vdaná, ale nedávno se rozvedla. Přítelkyně byla z rozvodu velmi rozrušená. Zatímco trpěla, poskytovala jsem jí obrovskou podporu. Eva toto období postupem času přežila a stala se opět laskavou a hodnou dívkou. V posledních několika měsících se začala znovu měnit. Kamarádka byla ztracena v myšlenkách. Všimla jsem si, že se vyhýbá komunikaci se mnou.
„Pojď dovnitř,“ řekla Eva s předstíraným úsměvem, když mě viděla u jejích dveří.
Znám ji už dlouho, když jsem viděla její pohled, hned mi bylo jasné, že Eva nebyla z mé návštěvy příliš šťastná. Posadila jsem se na pohovku a zeptala se: „Co tak příjemně voní?“
„Byla jsem zaneprázdněna přípravou večeře,“ řekla Eva. Její hlas zněl provinile.
„Čekáš hosty?“
„Ach, teď se všechno připálí,“ řekla rozrušeně a šla do kuchyně.
Najednou mi zazvonil telefon. Byl to hovor mého manžela. Manžel mě varoval, že se dnes zdrží v práci. Právě jsem strčila telefon do tašky, když najednou mé kamarádce zazvonil telefon. Na obrazovce se objevila fotografie mého manžela. Bylo to pro mě takové překvapení, že jsem automaticky ho zvedla.
„Evo, zlato, brzy přijdu,“ uslyšela jsem hlas svého manžela.
O několik sekund později vstoupila do pokoje přítelkyně. Když se na mě podívala, hned pochopila, že všechno vím. Možná je to překvapivé, ale nedělala jsem scény a neměla hysterický záchvat. Uklidnila jsem se a řekla jí:
„Můj manžel není ideální. Nemyslím si, že s ním budeš šťastná. Jen si nemysli, že ho u sebe držím silou. Pokud chce být s tebou, nevadí mi to, ať se sbalí a odejde.“
Když jsem to všechno vyhrkla, Eva neřekla ani slovo. Byla v šoku z toho, co se děje.
Když jsem odešla z domu Evy, zachvátila mě obrovská urážka. Zradili mě dva nejbližší lidé. Šla jsem domů hodinu. Pak jsem si najednou uvědomila, že nemám kam spěchat. Moje dcera je u mých rodičů a už nemusím vařit manželovi večeři.
Nelhala jsem své přítelkyni, že můj manžel není ideální. Už dlouho jsem pociťovala frustraci z toho, že jsem se za něj vdala. Muž, kterého jsem odmalička milovala, se ukázal být lenochem. Nepomáhal mi, raději po práci seděl na gauči a pil pivo. V práci vydělával málo. Zpočátku jsem se s tím snažila bojovat, a pak jsem si uvědomila, že ho nezměním.
Druhý den si manžel sbalil kufry a odešel k Evě. Teď jsem byl zvědavá, jak dlouho dokáže tohoto lenocha tolerovat. Evina trpělivost trvala 6 měsíců. Poté, co ho vykopla, ke mně znovu přišel můj manžel v naději, že ho přijmu zpět. Okamžitě jsem však řekla, že už ho nepotřebuji. Užila jsem si svobodného života a uvědomila jsem si, že svoboda má spoustu výhod.
S Evou nekomunikujeme. Jednou při náhodném setkání řekla, že ji velmi mrzí, že už nejsme kamarádky.
PŘIPOMÍNÁME: LITOVAL JSEM, ŽE JSEM USLYŠEL, O ČEM MANŽELKA MLUVÍ PO TELEFONU