Zůstal jsem sám, když bylo dceři pět: manželka zemřela. Výchova dítěte mi lehla na ramena, ani mě nenapadlo najít jinou ženu. Chtěl jsem, aby byla Věra nejšťastnější.
Tehdy jsem si nedovedl představit, že by mi mohla tak krutě odplatit, až dospěje. Věra si našla muže, oni se vzali a usadili se u nás. Nevadilo mi to.
Muž / Zdroj: jemchyjinka.ru
Náš dům jsem zdědil. Malý, bez elegantní opravy, nic zvláštního. Velmi útulný, jsem ho opravdu miloval. Dlouhé roky jsem strávil tím, že jsem přivedl své skromné bydlení do pořádku. Kromě toho jsem měl malou zahradu.
Věra s manželem neustále opakovali, že dům potřebuje vážnou rekonstrukci. A pak změnili taktiku a řekli, že nejjednodušší je prodat ten odpad a koupit něco nového. Nabídl jsem jim jinou možnost. Prodám dům, koupím další. Nové bydlení bude zaregistrované na mé jméno, ale dám jim svobodu jednání.
Můj švagr s takovým rozhodnutím nebyl spokojen. Mluvil o mé nedůvěře k němu, protože chci, aby dům nebyl na jeho jméno, ale na moje vlastní. A pak mi řekl, že mou trosku nikdo nepotřebuje, že ji nikdy neprodám.
Muž / Zdroj: jemchyjinka.ru
S Věrou se prostě sebrali a odešli. Věra mi přestala volat a ani na mé pokusy o navázaní kontaktu nereagovala. Prostě se vypařila. Ani nevím, kde teď žijí.
Čekal jsem na okamžik, kdy bude můj jubileum. Uspořádal jsem oslavu k mým šedesátinám, a byl jsem si jistý, že mě Věra určitě přijede navštívit. Ale nepřijela. Často přemýšlím o tom, že někde vyrůstají vnoučata, které nikdy neuvidím, a jsem z toho šíleně smutný. Chci se se svou dcerou alespoň jednou uvidět.
Byla ta hádka tak smysluplná, že jsme se už po ní nedokázali usmířit? A závěť jsem už napsal, aby se dům po mé smrti dostal dceří.
Muž / Zdroj: jemchyjinka.ru
PSALI JSME: DCERA SE MNOU NEMLUVÍ, PROTOŽE JSEM UKLÍZELA JEJICH BYT, KDYŽ BYLI NA DOVOLENÉ
PŘIPOMÍNÁME: ČTYŘLETÝ CHLAPEC PŘIVEDL Z LESA TAKOVÉHO KAMARÁDA, ŽE JEHO MATKA NEMOHLA UVĚŘIT VLASTNÍM OČÍM
