Přestěhovala jsem se do zahraničí jako mladá dívka. Tam jsem potkala svého manžela Françoise, když jsem se studovala na univerzitě.
Je ke mně a našim dětem velmi laskavý, velmi se snaží, abychom žili dobře. Také se mi líbí jeho rodina. Bohužel svou rodinu vídÍm jen zřídka, ale mám dobrý život a nejlepšího manžela na světě.
Já sama jsem z malé vesnice. Moji rodiče po celou dobu tvrdě pracovali, a tak jsme se se starší sestrou Ljubou starali o mladšího bratra a domácnost. Ale navzdory jejich práci jsme žili v chudobě. Často jsme sledovali televizi a představovali jsme si, jak jednoho dne začneme ve městě bezstarostně žít.
Příběh však nebude o mně, ale o mé starší sestře Ljubě, která studovala ve městě, a poté se vrátila do vesnice, protože si tam nemohla najít práci. Brzy se provdala za místního chlapa, traktoristu, a začali žít s jeho rodiči.
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: pinterest.ru
Bohužel komunikujeme jen zřídka, a to pouze přes telefon, protože obě máme malé děti a hodně práce. Telefonní rozhovory jsou pro nás oddychem. Sestra není zvyklá stěžovat si na život, takže jsem byla přesvědčená, že žije dobře, ale jen do doby, kdy jsem se vrátila domů.
Když jsem uviděla naši vesnici, byla jsem příjemně překvapená, protože všichni sousedé postavili velké domy, všechno kolem se změnilo k lepšímu, kromě našeho domu, který se vůbec nezměnil.
Ljuba byla pro mě velmi šťastná, připravila celý stůl lahodných pokrmů, a uviděla jsem její děti, všechny špatně oblečené, ale upravené. Dala jsem jim dárky, které jsem přivezla s sebou, a posadily jsme se ke stolu.
O hodinu později přišel manžel mé sestry. Trochu mě překvapil, byl jako opilý, nevšiml si mě, prostě šel spát, ale neřekla jsem o tom ani slovo.
Když děti šly spát, zůstala jsem se sestrou v kuchyni a začala jsem se jí na všechno ptát. Řekla mi, že jejího manžela vyhodili z práce před třemi lety, teď hodně pije a ona musí všechno dělat sama. Musí se starat o domácnost a chodit do práce, aby uživila děti.
Pár / Ilustrační foto / Zdroj: zigizag.top
Promluvila jsem si s ní o opuštění jejího manžela, vysvětlovala jsem, že je ještě mladá a někoho potká. Začala mi vysvětlovat, že nic nebude měnit, děti musí mít otce a sousedé budou šířit hloupé drby.
Strávila jsem u ní týden a snažila se ušetřit na všem, abych jí nechala více peněz. Zkoušela jsem si s ní ještě několikrát promluvit, ale pak jsem si uvědomila, že ji to jen zlobilo, a já jsem přestala.
Vrátila jsem se domů se špatnou náladou, nemohla jsem přijmout skutečnost, že moje sestra musela všechno dělat sama. Hlavním problémem je, že neplánuje v životě nic měnit, myslí si, že je to normální.
Chci jí jen ukázat, že může žít lepší a že v domě musí vládnout pohoda a harmonie. Nevím, co mám dělat, ale doufám, že se mi brzy podaří situaci zvrátit k lepšímu.
PSALI JSME: MY S MANŽELEM JSME SE STALI RODIČI VELMI POZDĚ, ČASTO JSEM SE STYDĚLA DOKONCE CHODIT S KOČÁRKEM
PŘIPOMÍNÁME: MOJE MANŽELKA JE KATEGORICKY PROTI TOMU, ABYCH FINANČNĚ POMÁHAL SVÉ MATCE
