Davídek se ocitl v dětském domově, když byl velmi malý. Máma ho tam umístila v zimě. Sotva mluvil, ale chápal, co se děje. Poté, co jeho matka odešla, všemu intuitivně rozuměl. Od toho dne uplynulo 5 let. Nyní je chlapci 8 let. Začal se ptát na své rodiče. Pedagogové museli odpovědět, že jeho matka odjela velkým zeleným autobusem. Ale jednoho dne se ke svému synovi určitě vrátí. Koneckonců, nemůže žít bez naděje. Ukázalo se, že je chytré a vytrvalé dítě.
Musí existovat důležitý důvod, proč ho matka opustila. A když se před ním na obrázcích objevovaly šťastné rodiny, vždy myslel na svou matku. Snil o ní, představoval si její vzhled, věk, barvu vlasů, koníčky. A vytvořil svoji legendu. Všem řekl, že jeho matka brzy přijde. Zíral na každý projíždějící autobus. Věřil, že dříve nebo později ním přijede. O rok později se matka neobjevila. Davídek byl velmi smutný. Jeho naděje pohasla.
Jednoho dne chlapec utekl. O dvě hodiny později ho přivedla policie. Oznámila, že chlapec stál na autobusové zastávce. Přiznal, že mu kolemjdoucí řekli, že zde jezdí jen jeden autobus. Jezdí do sousední vesnice.
Chlapec / Ilustrační foto / Zdroj: live41media.com
Pedagogové se rozhodli říci dítěti pravdu. Od té doby byl nucen navštěvovat psychologa, aby chlapce připravil na pravdu. Uplynuly dva týdny a ředitelka se rozhodla, že mu všechno řekne. Jak se ukázalo, matka onemocněla, a proto umístila svého syna do dětského domova. Dlouho se neobjevovala, a proto je nepravděpodobné, že přijde. Davídek tu zprávu přijal klidně. V očích se mu však leskly slzy. A všichni se rozhodli zesílit jeho sledování. Čas plynul a chlapec vypadal normálně. Všichni tedy s úlevou vydechli.
Ale jen pečlivě schoval své plány. Davídek si myslel, že byl podveden a nechtějí ho vrátit jeho matce. Takže se mu jednou podařilo uprchnout a šel na zastávku. Pokud se dostane do vesnice, najde svou matku. Na autobus nemusel dlouho čekat. Přijel a chlapec nastoupil. V autobuse se ho jeden muž zeptal, kam jede. Zalhal, že se ztratil v obchodě. A přijeli sem s matkou červeném autobusem. Takže se může snadno dostat domů sám. Uplynulo 30 minut a vystoupil z autobusu na konečné zastávce. Uviděl domy po obou stranách ulice. Davídek je začal prohlížet. Byl si jistý, že svou matku okamžitě pozná.
Chlapec / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Venku bylo jaro. Mrazy tedy ještě neustoupily. Daniela jela autem do chaty. Když projížděla kolem parku, všimla si dítěte sedícího na lavičce. Zastavila a vystoupila z auta. Davídek několikrát obešel vesnici, takže zmrzl. Posadil se na lavičku, aby si odpočinul, ale pak usnul. Když otevřel oči, zjistil, že je v něčím domě. Daniela seděla vedle něj. Poté, co viděla, že otevřel oči, začala klást otázky.
Po skončení jeho příběhu zavolala ředitelce dětského domova a řekla, že dítě našla a zítra ho přivede. Šli spát. Davídek požádal, aby mu přečetla pohádku, začal jí říkat matka a ženu to dojalo. Bylo jí 40 let a nemohla mít děti.
Uplynulo několik měsíců a Davídek šel do nové školní třídy. Učitelka ho požádal, aby o sobě něco řekl. „Jmenuji se David. Je mi deset let. A mámu miluji nejvíc na světě,“ tak chlapec začal svůj příběh.
PSALI JSME: PŘÍŠTÍ DEN PO PRÁCI JSEM ŠLA DO DĚTSKÉHO DOMOVA, ALE CHLAPEČEK TAM UŽ NEBYL
PŘIPOMÍNÁME: HOLČIČKA V DĚTSKÉM DOMOVĚ SE STYDĚLA DOKONCE POŽÁDAT O PANENKU. DLOUHO PŘEMÝŠLELA
