Holčička v dětském domově se styděla dokonce požádat o panenku. Dlouho přemýšlela

Pracuji pro organizaci, která pomáhá dětským domovům. Tyto děti opravdu potřebují pomoc a podporu. Rozhodli jsme se jít zkontrolovat jeden sirotčinec, jakou pomoc potřebují.

Ten dětský domov se nacházel na předměstí, v malé vesnici. Ředitel vypadal jako milý dědeček, kterého zbožňují jeho vnoučata.

S kolegy jsme vypili čaj, pak nám byly ukázány dětské pokoje, herny.

Bylo tam 20 dětí, nejstaršímu bylo 14 let. Připravily se na náš příjezd, dokonce pro nás uspořádaly koncert. Děti se nás nebály, mluvily, hrály si s námi.

Velmi se mě to dojalo. Děti potřebují nejen materiální podporu, ale také komunikaci. Každého z nich jsem se zeptala, co chce. Zapsala jsem si jejich přání, abych jim příště přinesla dárky.

Holčička / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com

Co děti chtěly?

K mému překvapení děti nepožádaly o nic velmi drahého. Chtěly knihy, které nejsou v knihovně, barvy, kancelářské potřeby, sladkosti, dívky chtěly nové oblečení, kluci hračky a konstruktér. Někdo chtěl jít do kina.

Pouze jedna holčička ostýchavě stála v rohu a přemýšlela. A pak rychle přiběhla a tiše požádala o panenku s nejdelšími vlasy, aby jí dělala účesy.

Z nějakého důvodu mě toto pětileté dítě dojalo, možná si pamatuje ruce své matky? Osobně jsem pro ni vybrala nejkrásnější panenku, s dlouhými hustými vlasy.

O měsíc později jsme navštívili dětský domov s dárky. Děti byly samozřejmě potěšeny.

A malá holčička na mě čekala v rohu a znovu se bála přistoupit. Vzala krabici s panenkou a sotva dýchala. Bála se ji dotknout. Pak se najednou zeptala:

„Jak se jmenuješ? Dám jí tvé jméno, ona také bude plnit přání jako čarodějka.“

Holčička / Ilustrační foto / Zdroj: rivne-city.com

Sotva jsem zadržela slzy. Obejmula jsem toto dítě a ona mě nechtěla pustit.

Myslím si, že jste už uhodli, jak to skončilo.

Přišla jsem domů a postavila jsem manžela před hotovou věc:

„Budeme mít dítě!“

„A kde je pozitivní těhotenský test,“ zasmál se.

Ale poté, co se dozvěděl podrobnosti, neměl námitky, a tak jsme naši dceru adoptovali tak rychle, jak jsme mohli. A brzy se nám narodil syn.

PSALI JSME: „JSOU TO TROJČATA“: ŘEDITEL DĚTSKÉHO DOMOVA BYL VELMI PŘEKVAPEN, KDYŽ USLYŠEL, ŽE CHCEME ADOPTOVAT VŠECHNY TŘI DÍVKY

PŘIPOMÍNÁME: HOLČIČKA DLOUHOU DOBU BYDLELA V DĚTSKÉM DOMOVĚ: ALE JEDNOU ZA NÍ NA NÁVŠTĚVU PŘIŠEL MANŽELSKY PÁR, KTERÝ ZMĚNIL ŽIVOT HOLČIČKY

Share