Moje životní zkušenost říká, křičí a napovídá mi, že k sobě nemusím brát ani starší maminky, ani tatínky. Zvlášť když se teď bavíme o těch, kteří se mohou sami pohybovat, mohou se ještě nějak obsloužit a samostatně žít. A my můžeme jezdit několikrát týdně, vozit potraviny, povídat si, dělat jím společnost. Ale v žádném případě nežít spolu v jednom bytě něco domě.
Protože po společném životě se staršími příbuznými začne mizet i váš vlastní život. Začnete žít životem plným problémy, bolesti rodičů, příbuzných. Bude to takové vysávání energie.
Ve většině případů, které vím, končí takové společné bydlení rozpadem rodiny. Manžel nebo manželka nemůže vydržet takové sousedství. Chci klidný život, a ne když se náhle objeví příbuzný a začne si brát veškerou pozornost, veškerou péči. A navíc pečující člověk se stává nervózní, podrážděný, unavený.
Děti se snaží rychleji „uprchnout“ z rodičovského domu, aby v takovém prostředí nežily.
Psychika se ničí pomalu ale jistě. Nervové buňky, jak je známo, se neobnovují. Pak se budeme muset také léčit.
Takže, pokud si domu vezmete příbuzného, pak toho budete velmi litovat. A nevrátíš ho zpátky do jeho bytu, kde bydlel. Vždyť to není věc.
Ale žít společně je tak těžké, že se chcete prostě někam vytratit. Bylo třeba se jen starat vzdáleně, nebo si najít nějakou brigádu a za tyto peníze najmout ošetřovatelku.
Zkrátka, nic dobrého takový čin nepřinese s sebou. Jen ve výjimečných případech může byt něco ta tom pozitivního.
Napište svůj názor v komentářích.
PŘIPOMÍNÁME: MAMINKA NEMOHLA UKLIDNIT SVOU PLAČÍCÍ DCERU V OBCHODĚ: NA POMOC PŘIŠLA PRODAVAČKA